Pojďte s námi na přírodovědné exkurze v Budějovicích

Poznávejte přírodu Českých Budějovic a okolí s odborníky z Biologického centra AV ČR a Agentury ochrany přírody a krajiny. V rámci City Nature Challenge 2025 pořádáme tři přírodovědné vycházky.

Živočichové skrytí v půdě – v pátek 25. 4. 2025 od 16 hodin na Rudolfově

 

Za rostlinami a hmyzem k Suchomelu – v sobotu 26. 4. 2025 od 9 hodin kolem Dobrovodského potoka a Vltavy od Voříškova dvora k Suchomelu.

 

Vrbenské rybníky plné života – v neděli 27. 4. 2025 od 9 hodin

https://www.bc.cas.cz/akce/akce-detail/7568-prirodovedne-exkurze-v-budejovicich/

Kvůli lidské činnosti tiše mizí nespočet druhů rostlin, odhalila globální studie temné diverzity

Celosvětová studie odhalila, že v oblastech narušených lidskou činností chybí původní druhy rostlin na svých možných přirozených stanovištích v mnohem větší míře, než je patrné z tradičních měření biodiverzity. Tyto chybějící druhy vědci označují jako “temnou diverzitu”. Znepokojivé navíc je, že jsou tato chudší místa nejen v blízkosti lidí a jejich aktivit, nýbrž negativní lidský vliv je patrný i na velké vzdálenosti. Méně výrazný je pouze tam, kde je v okolí alespoň 30 % nedotčené přírody. Data zveřejnil mezinárodní tým vědců, mezi nimiž byl i pracovník Biologického centra AV ČR, dnes v prestižním časopise Nature.

Nahoře ilustrační foto: RÜŞTÜ BOZKUŞ, Pixabay.

Na studii, kterou koordinovali vědci z Univerzity v Tartu, spolupracovalo více než 200 vědců zapojených do výzkumné sítě DarkDivNet, a to na téměř 5500 lokalitách ve 119 zemích po celém světě. Na každé lokalitě tamní badatelé zaznamenali všechny přítomné rostlinné druhy a určili „temnou diverzitu“ – tedy původní druhy, které by tam mohly žít, ale chyběly. To jim umožnilo pochopit plný potenciál rostlinné rozmanitosti na daném místě a změřit, jak velká část tohoto potenciálu je skutečně naplněna. Tento nový přístup k měření biodiverzity odhalil skrytý dopad lidské činnosti na přirozenou vegetaci.

 

Lidský vliv může biodiverzitu ovlivnit až do vzdálenosti stovek kilometrů. Foto: Petr Macek, BC AV ČR

 

V regionech s minimálním lidským vlivem obvykle ekosystémy obsahují více než třetinu potenciálně vhodných druhů, přičemž ty zbývající chybí hlavně z přirozených důvodů, jako je omezená schopnost šíření. Naproti tomu v oblastech silně ovlivněných lidskou činností obsahují ekosystémy jen jeden z pěti vhodných druhů. Přitom tradiční metody měření biodiverzity, jako je prosté sčítání zaznamenaných druhů, tento dopad neodhalily, protože přirozená variabilita biodiverzity mezi regiony a ekosystémy zakrývá skutečný rozsah lidského vlivu.

Spolupráce DarkDivNet byla zahájena v roce 2018 na základě myšlenky profesora Meelise Pärtela, hlavního autora studie. Profesor Pärtel k tomu říká: „Zavedli jsme teorii temné diverzity a vyvinuli metody k jejímu studiu, ale pro globální srovnání jsme potřebovali konzistentní vzorkování v mnoha regionech. Zdálo se to jako nemožná mise, ale připojilo se k nám mnoho kolegů z různých kontinentů.“ Navzdory výzvám spojeným s pandemií COVID-19 a s globálními ekonomickými a politickými krizemi se začala data postupně shromažďovat. Profesor Pärtel dodává: „Jsem velmi vděčný všem účastníkům DarkDivNet za jejich práci v terénu a jejich nadšení. Každý našel způsob, jak dodat data i bez centrálního financování. Jediný grant, který jsme měli, byl určen pro můj tým na Univerzitě v Tartu ke koordinaci sítě a analýze dat.“

Mapa sledovaných regionů.

 

Úroveň lidského narušení se v každé oblasti měřila pomocí indexu lidské stopy (Human Footprint Index), který zahrnuje faktory, jako je hustota lidské populace, změny ve využívání půdy (například urbanizace a zemědělství) a infrastruktura (silnice a železnice). Studie zjistila, že rostlinná diverzita na daném místě je negativně ovlivněna podle úrovně indexu lidské stopy, a to až do vzdálenosti stovek kilometrů. „Tento výsledek je alarmující, protože ukazuje, že vliv lidské činnosti má mnohem větší dopad, než se dosud předpokládalo – dokonce zasahuje i do chráněných území. Znečištění, kácení, odpadky, sešlap i požáry způsobené lidmi mohou vypudit rostliny z jejich přirozených stanovišť a bránit jejich opětovnému usídlení. Zjistili jsme také, že negativní vliv lidské činnosti byl méně výrazný tam, kde alespoň třetina okolního regionu zůstala neporušená, což podporuje globální cíl chránit 30 procent pevniny,“ shrnuje profesor Pärtel.

Studie zdůrazňuje důležitost udržování a zlepšování „zdraví“ ekosystémů i mimo chráněná území. Koncept temné diverzity poskytuje praktický nástroj pro ochránce přírody, kteří tak mohou identifikovat chybějící druhy a sledovat pokrok při obnově ekosystémů.

 

Publikace

Pärtel, M., Tamme R., Carmona C. P., Riibak K., Moora M., …Macek P., … , and Zobel M. (2025). Global impoverishment of natural vegetation revealed by dark diversity. Nature.
DOI: 10.1038/s41586-025-08814-5

https://www.nature.com/articles/s41586-025-08814-5

Akademické půlhodinky: Hojivá síla vod – jak jezera oživují zničenou těžební krajinu

Přednáška z 20. cyklu Akademické půlhodinky. Přednáší Klára Řeháková z Biologického centra AV ČR. Vstup zdarma.

 

Zjizvenou krajinu po těžbě hnědého uhlí dokáže voda proměnit v oázu života. Zatopením opuštěných dolů v západních a severních Čechách vznikají nová důlní jezera, z nichž příroda samovolně vytváří plnohodnotné ekosystémy kypící životem. Jejich vývoj sledujeme takřka v přímém přenosu od úplného prvopočátku. Fascinující roli v tomto procesu hrají vodní řasy. V přednášce si ukážeme, jak husté „řasové louky“ na dně jezer řídí koloběh živin a pomáhají udržet čistotu vody. Dozvíte se také, jak tyto mikroskopické organismy dokážou z vody odstraňovat těžké kovy, zbytky léčiv a další škodliviny.

RNDr. Klára Řeháková, Ph.D., z Biologického centra AV ČR se svými kolegy studuje ekologii řas a sinic v různých ekosystémech po celém světě. V posledních letech se zaměřuje na důlní jezera Milada, Most a Medard, kde studuje roli nárostových řas, jejich schopnost vázat živiny a jejich potenciál čistit vodu od nebezpečných látek a podpořit ekologickou stabilitu důlních jezer. Tento výzkum má nejen vědecký, ale i praktický význam – důlní jezera se v budoucnu stanou přírodními klenoty ideálními pro rekreaci, rybolov a další aktivity.

https://www.bc.cas.cz/akce/akce-detail/7523-akademicke-pulhodinky-hojiva-sila-vod-jak-jezera-ozivuji-znicenou-tezebni-krajinu/

Lipani v souboji o potravu: vítězí ten větší, anebo útočnější

Jak se připravují lososovité ryby na drsnou aljašskou zimu? Během krátkého letního období musí ulovit dostatek potravy a nasbírat energetické zásoby na přežití celého studeného zbytku roku. A právě boj o potravu lipanů sibiřských (Thymallus arcticus) se stal středem pozornosti vědců z Biologického centra AV ČR a University of Georgia. Díky pokročilé podvodní videografii se jim podařilo zachytit fascinující momenty z podvodního světa panenských aljašských řek a odhalit, jak se lipani rozhodují, kdy a s kým se pustit do souboje o nejlepší místo v proudu. Vědecká studie byla publikována v mezinárodním časopise Journal of Fish Biology, který ji v rubrice Editor’s Choice vybral mezi stěžejní články čísla. Fotografie ze studie navíc zdobí titulní stránku aktuálního čísla.

Na snímku nahoře: hlava lipana sibiřského (Thymallus arcticus) zřetelně patrná pod vodní hladinou při lovu náletového hmyzu. Fotografie se dostala na titulní stránku časopisu Journal of Fish Biology. Foto: Jason Neuswanger

 

Výsledky studie ukázaly, že lipani většinu času (81 %) tráví na vhodných místech v proudu, kde mají nejlepší přístup k potravě. Aktivně loví hmyz asi 14 % času, ale když už jde o sousto, které stojí za to, umí být pořádně ráznými soupeři. Přestože agresivní střety tvořily jen 5 % pozorování, nebyly náhodné – lipani si vybírali soupeře podobné velikosti (±10 cm rozdíl), což naznačuje, že si pečlivě rozvažují, zda se do boje pustit. Překvapivé ale bylo, že vítězové soubojů byli většinou větší jedinci, což naznačuje, že ryby možná nemají úplně dokonalý odhad velikosti soupeře nebo že v některých situacích i menší jedinci riskují souboj s větším protivníkem.

Další zajímavý objev? Kdo zaútočí první, má výhodu! Studie totiž ukázala, že ryby, které konflikt iniciovaly, měly větší šanci na vítězství – a to bez ohledu na svou velikost. Studie tak ukazuje, že pod hladinou se nehraje jen na sílu, ale i na strategii a odvahu.

Přínos této studie vyzdvihuje časopis Journal of Fish Biology zejména v tom, že ukazuje, jak důležité je studovat chování ryb přímo v jejich přirozeném prostředí. „Výsledky této studie osvětlují úžasné konflikty, souboje, kompromisy a strategie, které se každý den odehrávají pod hladinou vody. Zároveň ukazují, jak cenné je zkoumat organismy v jejich přirozeném prostředí a zachytit fantastickou rozmanitost, kterou jsou ryby proslulé,“ píše William Bernard Perry v Editor’s Choice.

 

Publikace: Holubová M.Peterka J., Simon T., Neuswanger J., Grossman G. (2025) Dominance and size affect foraging position choice by Arctic grayling (Thymallus arcticus). Journal of Fish Biology 106: 552-563.
DOI: 10.1111/jfb.15974

Editor´s Choice
William Bernard Perry. Pick on someone your own size! Arctic grayling (Thymallus arcticus), do.  Journal of Fish Biology 106: 113-113. DOI:10.1111/jfb.16073

Lipan podhorní (Thymallus thymallus) – evropský druh, který je na rozdíl od svých severoamerických protějšků ohrožen zejména degradací vodních toků. Foto: Martin Čech, BC AV ČR

Nová publikace: Desatero péče o půdu a abeceda hospodáře

V lednu vyšla nová popularizační knížka Desatero péče o půdu a abeceda hospodáře. Jejím autorem je Miloslav Šimek z Ústavu půdní biologie a biogeochemie BC AV ČR a vydalo ji Biologické centrum AV ČR v rámci projektu Strategie AV21 s názvem Záchrana a obnova krajiny.

Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí:

  1. Desatero péče o půdu
    • Stručně popisuje deset základních principů péče o půdu.
    • Text je jednoduchý, srozumitelný a doplněný množstvím ilustrací a schémat pro lepší pochopení.
  2. Abeceda hospodáře
    • Vysvětluje odbornější pojmy včetně těch, které se objevují v předchozí části.
    • Obsahuje ilustrace a několik tabulek, které čtenářům usnadňují orientaci v problematice správného užívání půdy na zahradě i na poli..

Publikace je určena jak zahrádkářům a zemědělcům, tak všem, kteří se zajímají o půdu a její ochranu. Cílem knihy je přiblížit základní principy nakládání s půdou a připomenout osvědčené postupy hospodaření, které půdu nepoškozují, ale naopak které ji udržují v dobrém stavu.

 

Proč je důležité pečovat o půdu?

Půda je podmínkou života, na půdě stojí základy naší civilizace. Kromě produkce potravin, krmiv, vláken a dalších produktů má půda nezastupitelný význam v krajině, kde mimo jiné vsakuje, zadržuje a čistí vodu, rozkládá organické látky i nebezpečné chemikálie a spoluvytváří zdravé životní prostředí. Kvalitní a zdravá půda je nutným předpokladem života a prosperity. Proto je třeba o půdu pečovat.

Milovická rezervace si připomíná 10 let existence. Získala několik českých, evropských i světových prvenství

Když koncem ledna roku 2015 přijelo do bývalého vojenského prostoru Milovice první stádo divokých koní, byl to nejenom začátek záchrany přírody v této biologicky cenné lokalitě, ale i důležité systémové změny v české ochraně přírody. Stáda velkých kopytníků v areálu zrušeného armádního cvičiště se postupně rozrostla ještě o zubry i zpětně šlechtěné pratury a rezervace se zvětšila z původních 40 hektarů na současných 350 hektarů.

 „Projekt byl původně zaměřený především na obnovu a záchranu biologické rozmanitosti zrušeného vojenského újezdu. Postupně se ale stal i významným nástrojem ochrany klimatu a obnovy půdy. Navíc se lokalita stala oblíbeným cílem turistů z celé České republiky i ze zahraničí,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která založila milovickou rezervaci ve spolupráci s vědci.

Rezervace postupně získala několik českých, evropských i světových prvenství. Byla první a je dodnes největší rezervací velkých kopytníků v České republice. Je zároveň prvním českým projektem, který získal všechny tři nejprestižnější ekologické ceny udílené v tuzemsku, tedy  Cenu Josefa Vavrouška, Cenu SDGs za naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN v České republice a cenu E.ON Energy Globe. Díky milovické rezervaci zároveň vzniklo v Česku největší stádo divokých koní v Evropě mimo Velkou Británii. Milovické stádo divokých koní bylo stejně jako stádo zpětně šlechtěných praturů první ve střední a východní Evropě. Milovice se zároveň staly prvním místem na světě, kde se divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři objevili v rámci jedné rezervace. Přede dvěma lety se pak milovické rezervace stala jediným místem na světě, kde vědci zjistili přítomnost vzácného druhu perloočky nazvané hrotnatka neočekávaná. Díky mnoha unikátům se rezervace velkých kopytníků stala na několik let světově nejsledovanějším českým projektem, o kterém opakovaně informovala prestižní zahraniční média jako New York Times, Washington Post nebo BBC.

Foto: Vojtěch Lukáš

 

Velcí spásači vrátili do krajiny vzácné živočichy i rostliny

Z výsledků projektu jsou nadšení i vědci, kteří se na jeho přípravách od počátku podíleli. „Jako biolog bych čekal, že tyto procesy budou trvat desetiletí. Ale už během jednotek let jsou pozitivní změny natolik viditelné, že jsou rozpoznatelné pouhým pohledem. A potvrzují je i výsledky biologického monitoringu,“ konstatoval Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Namísto původně převládajících tří druhů expanzivních trav vědci v rezervaci po několika letech napočítali více než 111 druhů květin. Výrazně se zvýšily i populace nejvzácnějších druhů na území pastevní rezervace. Počty jedinců motýla modráska hořcového vzrostly o 1700 procent, počty mladých rostlin nejohroženější květiny hořce křížatého narostly dokonce o 5553 procent. V rezervaci se daří vzácným korýšům, jako jsou listonozi a žábronožky, nebo ohroženým ptákům, jako je dudek chocholatý nebo vlha pestrá.

„Rezervace ukázala, jak výborné výsledky přináší obnova přírody s pomocí velkých kopytníků, založená na spolupráci vědců, ochránců přírody, veřejných institucí, vlastníků pozemků, veřejnosti i firemních a nadačních dárců. Všem, kteří milovické rezervaci pomohli a podpořili ji v minulých letech, za to patří obrovské poděkování,“ uzavřel Dalibor Dostál.

První stádo divokých koní přivezli ochránci přírody do bývalého vojenského prostoru Milovice 28. ledna roku 2015, po několika týdnech v aklimatizační ohradě je pak vypustili do rezervace v březnu 2015.

 

Kopytníci už se pasou na 700 hektarerch v celkem 15 rezervacích v ČR

Milovický projekt inspiroval řadu dalších lokalit v České republice. V současné době velcí kopytníci obnovují přírodu v celkem 15 rezervacích od Aše po Znojmo na celkové ploše 700 hektarů. Přirozená pastva velkých býložravců je certifikovanou metodou péče o krajinu a je klíčovou součástí realizace evropského nařízení o obnově přírody, které zavazuje členské země k obnově cenných ekosystémů na 20 procentech území souše do roku 2030 a jejich úplné obnově do roku 2050.

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Přírodovědná vycházka

Dne 13.10.2024 se uskutečnila přírodovědná vycházka, které se zúčastnili především mladší nadšenci přírody. Cílem vycházky bylo prozkoumat rybí osádku a další vodní živočichy v okolí Českého Vrbného.

Účastníci měli možnost seznámit se s různými druhy ryb a živočichů, o kterých jim poskytli odborné informace naši průvodci, ichtyolog Petr Blabolil a entomolog Jiří Řehounek. Po cestě jsme pozorovali ryby v rámci ichtyologického odlovu a měřili charakteristiky prostředí.

Děkujeme všem účastníkům za jejich nadšení a aktivní zapojení. Těšíme se na další setkání v přírodě!

Zde dostupná Zpráva z ichtyologického odlovu:    Zpráva z ichtyologického odlovu

Česká veřejnost k adaptaci krajiny na dopady klimatické změny

Tisková zpráva: 7.10.2024

Letošní rekordně teplé léto a začátek září, následované katastrofálními povodněmi, naléhavě nastolují téma adaptace krajiny na projevy klimatické změny. Drtivá většina občanů České republiky si dle výzkumů veřejného mínění uvědomuje probíhající změnu klimatu. Navzdory tomu však téměř polovina respondentů našeho výzkumu spíše nebo vůbec nezaznamenala v uplynulém roce v okolí svého bydliště konkrétní projevy změny klimatu. Stejný podíl lidí se domnívá, že si krajina s dopady klimatické změny poradí sama, bez zásahů člověka. Na druhou stranu česká veřejnost většinově podporuje adaptační opatření v krajině, zejména ta přírodní, iniciovaná státem, která nepředstavují pro lidi omezení.

Adaptace krajiny na klimatickou změnu

Podle Copernicus Climate Change Service a Českého hydrometeorologického ústavu bylo letošní léto, vzhledem ke globální průměrné teplotě vzduchu z let 1991–2020, vůbec nejteplejší. Rovněž letošní začátek září byl nejteplejší v historii měření na území České republiky. V důsledku teplého počasí a nedostatku srážek tak na začátku září panovalo podle portálu Intersucho na více jak dvou třetinách území Česka sucho. Po tomto horkém létě a tropickém začátku září přišly podprůměrné teploty a přívalové srážky, které způsobily ničivé povodně. Podle rozsáhlé studie mezinárodního týmu klimatologů byly čtyřdenní srážky, způsobené tlakovou níží Boris, nejsilnější, jaké kdy byly ve střední Evropě zaznamenány. Tatáž studie dokládá, že klimatická změna zdvojnásobila pravděpodobnost výskytu nebezpečných povodní ve střední Evropě. Tyto okolnosti znovu naléhavěji zaměřují pozornost na adaptaci krajiny na důsledky změny klimatu v České republice. Těmito důsledky rozumíme zvyšování teplot, sucho, přívalové srážky, povodně, extrémní vítr či požáry vegetace. Na rozdíl od mitigačních opatření, jejichž cílem je snížení zdrojů emisí skleníkových plynů a zpomalení či zastavení oteplování planety, jsou adaptační opatření úpravami vedoucími ke snižování zranitelnosti vůči dopadům klimatické změny. K prosazování těchto opatření v české krajině je důležitá nejen politická podpora a podpora různých společenských skupin, ale rovněž podpora veřejnosti.

V rámci programu Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny byl proveden výzkum postojů k adaptačním opatřením v krajině, jehož cílem bylo zmapovat postoje veřejnosti k různým typům opatření v různých oblastech krajiny. Sběr dat pro dotazníkové šetření probíhal 17. až 28. května 2024 kombinací metod CAPI (osobní dotazování) a CAWI (online dotazování) prostřednictvím Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Reprezentativní vzorek 1075 respondentů byl dosažen vícestupňovým stratifikovaným náhodným výběrem (strata: kraje a velikost místa bydliště).

Z dřívějších výzkumů víme, že drtivá většina lidí v Česku si uvědomuje existenci změny klimatu a domnívá se, že k ní více či méně přispívá lidská činnost. (Např. podle tiskové zprávy CVVM Postoje české veřejnosti ke změně klimatu na Zemi – srpen/září 2023 se 90 % české veřejnosti domnívá, že v posledních 100 letech dochází ke změně klimatu na Zemi, a pouze 3 % dotázaných zastávají názor, že lidská činnost ke změně klimatu „vůbec nepřispívá“.) Navzdory tomu náš výzkum z května 2024 ukázal, že téměř polovina respondentů nezaznamenala v uplynulém roce v okolí svého bydliště projevy změny klimatu. Česká veřejnost je v této otázce rozdělená téměř přesně na dvě poloviny, z nichž první spíše nebo určitě zaznamenala projevy změny klimatu ve svém okolí (47,9 %) a druhá je spíše nebo určitě nezaznamenala (49,7 %; zbytek do 100 % neví nebo nechce odpovědět). Příčiny mohou být různé, lidé například neznají souvislosti mezi určitými jevy a klimatickou změnou, ve vnímání těchto souvislostí se může projevit klimatický skepticismus nebo lidé skutečně ve svém okolí projevy klimatické změny nepozorují.

Navíc je česká veřejnost podobně rozdělená i co se týče otázky schopnosti české krajiny vyrovnat se s dopady klimatické změny bez pomoci člověka. Nadpoloviční většina (50,8 %) respondentů se domnívá, že krajina si s dopady klimatické změny poradí sama, bez zásahů člověka. V kontextu těchto zjištění je zajímavé se podívat, jak česká veřejnost přistupuje k jednotlivým adaptačním opatřením v české krajině, jejichž cílem je zajistit její větší odolnost např. vůči suchu či přívalovým srážkám.

Graf 1 Projevy změn klimatu v okolí a schopnost krajiny si s nimi poradit

graf1.jpeg

Výzkum byl zaměřen na adaptační opatření v oblasti lesů, zemědělské půdy, vody v krajině a ekosystémů. Některé typy opatření jsou všeobecně přijímány, zejména ty obecněji zaměřené a přírodní, u jiných se pak ukazuje nejednoznačnost, či možná nesrozumitelnost daného opatření vzhledem k adaptaci krajiny na klimatickou změnu.

 Adaptační opatření v lesích

Jak je vidět z Grafu 2, lidé se pozitivně staví k obnově mokřadů; s tím, aby jejich obnovu stát podporoval, spíše nebo určitě souhlasí 87,8 % respondentů. 83,5 % respondentů se klaní ke zvýšení podílu suchu odolných dřevin a 75,5 % k ponechávání zbytků po těžbě k zetlení a k příspěvkům státu na ekosystémové funkce lesů. Na druhou stranu, dlouhodobý a zásadní problém českých lesů – přemnožená spárkatá zvěř – není veřejností chápán jako problém tak jednoznačně: 58,5 % respondentů souhlasí s vyšším odlovem. Nejmenší podíl respondentů (48,7 %) souhlasí se zákonným omezením umělé výsadby sazenic. Vyšší podíl přirozené obnovy v lesích na úkor umělé výsadby je rovněž odborníky z přírodních věd a některými lesníky považován za cestu k větší odolnosti českých lesů.

Graf 2 Postoje veřejnosti k adaptačním opatřením v lesích

graf2.jpeg

Zemědělská půda

Adaptační opatření na zemědělské půdě jsou vesměs přijímána pozitivně. Stejně jako v lesích mokřady jsou u respondentů nejvíce populární zelené biopásy; s povinností vlastníků je vytvářet souhlasí 87,4 % respondentů. Téměř stejný podíl (86,4 %) respondentů se staví za omezení výstavby hal ve volné krajině, s tím že je zde výrazně vyšší podíl těch, kteří s tímto opatřením rozhodně souhlasí (55,2 %). Podobné míře podpory se těší šlechtění odolných odrůd a vysazování stromořadí na zemědělské půdě (82,7 % a 81 %). Zvýhodnění ekologického zemědělství podporuje 73,8 % respondentů. Nejnižší podporu z představených adaptačních opatření pro zemědělství mají vyšší tresty za nesprávným hospodařením způsobenou erozi na polích; s nimi souhlasí 68,4 % respondentů. Stejně jako v případě přemnožení spárkaté zvěře platí, že ačkoli je eroze odborníky vnímána jako jeden z nejzávažnějších problémů, nemá zvýšení trestů tak jednoznačnou podporu.

Graf 3 Postoje veřejnosti k adaptačním opatřením na zemědělské půdě

graf3.jpeg

Voda v krajině

O nutnosti revitalizace vodních toků se ve veřejném mediálním prostoru dozvídáme dlouho a je to opatření, které se těší v této skupině zdaleka nejvyšší podpoře; souhlasí s ním 87,5 % respondentů, z toho 40,2 % souhlasí rozhodně. Stejně jako mokřady v lesích mohou podle veřejnosti mokřady na zemědělských pozemcích plnit svoji adaptační funkci; s jejich obnovením souhlasí 79,5 % respondentů. Zákonná povinnost nakládání s dešťovou vodou u nových staveb se jako potřebná jeví 73,4 % respondentů. Omezení spotřeby pitné vody v období sucha vnímá jako prospěšné už jen 62 % lidí. Rovněž intenzivní chov ryb v rybnících, který podle odborníků výrazně zhoršuje kvalitu vody v krajině, není vnímán palčivě. K jeho omezení se přiklání 57,1 % respondentů. Co se týče výstavby přehrad, je česká veřejnost rozdělená tak, že 42,1 % respondentů s podporou výstavby nesouhlasí a naopak 40,2 % se k ní přiklání. V této otázce je rovněž největší podíl těch, kteří nevědí nebo nechtějí odpovědět (17,8 %), což poukazuje na složitost problému vztahu mezi výstavbou přehrad a odolností krajiny.

Graf 4 Adaptační opatření týkající se vody v krajiněgraf4.jpeg

Ekosystémy

Státní podpora obnovy poškozených ekosystémů se podle očekávání těší drtivé podpoře veřejnosti (91,4 %). Propojení krajiny, tak aby byla prostupná pro biologické druhy, je rovněž většinově podporováno stejně jako zvýšení počtu státem chráněných mokřadů (88 % a 80,7 %). Významné podpoře se těší rovněž vyhlašování nových chráněných území (80,4 %). S finančními náhradami vlastníkům pozemků za mýcení invazních druhů rostlin souhlasí 63,6 % respondentů. Nejmenší podpoře z této skupiny opatření se těší omezení vstupu do turismem výrazně ovlivňovaných chráněných území, k němuž se přiklání 59,5 % respondentů.

 Graf 5 Adaptační opatření týkající se ekosystémů

graf5.jpeg

Česká veřejnost upřednostňuje státem realizovaná a podporovaná přírodní adaptační opatření, která pro lidi nepředstavují významné omezení

Česká veřejnost v prezentovaném výzkumu vyjádřila vysoké preference přírodním adaptačním opatřením v lesní a zemědělské krajině, stejně jako v oblasti vodního režimu a ekosystémů. Zároveň nebyly identifikovány jednoznačné obecné souvislosti postojů k opatřením se sociodemografickými charakteristikami, jako je věk, vzdělání či pohlaví, nicméně u některých položek můžeme na závislost postoje na sociodemografickém zázemí respondenta usuzovat. Významným faktorem, prolínajícím se odpověďmi respondentů, je role státu v podpoře zavádění adaptačních opatření, ať už tuto podporu představovalo zavádění nových zákonů, či finanční pobídky. Respondenti, kteří souhlasili s tvrzením, že krajina si s dopady klimatické změny neporadí sama, častěji preferovali vyšší zapojení státu do adaptačních aktivit.

S obecně popsanými opatřeními přírodní povahy panuje vysoký souhlas (revitalizace toků, mokřady v lesích a na polích, vyhlašování nových chráněných území, obnova ekosystémů, konektivita krajiny atp.). Naopak konkrétní opatření, která odborníci prosazují jako klíčová – omezení umělé výsadby v lesích, snížení stavů spárkaté zvěře, omezení intenzivního chovu ryb, podpora likvidace invazních rostlinných druhům – jsou přijímána o něco vlažněji. S omezením umělé výsadby častěji souhlasí lidé v kategorii 30 až 39 let, se zvýšením odlovu spárkaté zvěře častěji souhlasí lidé s vysokoškolským vzděláním a lidé ve věkové kategorii od 55 let výše. Naopak významně méně s vyšším odlovem souhlasí mladí lidé od 15 do 39 let a lidé se základním vzděláním či vyučení. Podobný vliv má věk na postoj ke zvýšení trestů za erozi; se zvýšením trestů nesouhlasí mladší (15 až 19 let) a souhlasí starší respondenti (55 až 64 let).

Pokud se blíže podíváme na povahu zkoumaných opatření, co se prostředků týče, ta, která omezují či sankcionují (zákonem omezit umělou výsadbu, zákonně zvýšit tresty za erozi), vykazují poněkud nižší souhlas oproti těm, která jsou založená na pozitivní motivaci od státu. Nejvýrazněji rozdělená je česká veřejnost v případě technického opatření stavby přehrad, navíc je zde i nejvyšší podíl těch, kteří nevědí nebo nechtějí odpovědět. Se stavbou přehrad častěji nesouhlasí ženy a lidé se základním vzděláním či vyučení, naopak častěji souhlasí lidé nad 65 let a vysokoškoláci. Pokud jde o opatření, jejichž realizace by měla být odpovědností vlastníků pozemků či těch, kdo na nich hospodaří, je jim veřejnost také nakloněná (vlastníci by měli ponechávat zbytky po těžbě v lese, zemědělci mít povinnost vytvářet biopásy). Nižší míru souhlasu pak vykazují opatření, která se dotýkají individuálních zájmů a znamenají určitá osobní omezení (omezení spotřeby pitné vody a omezení vstupu do chráněných území). S omezením spotřeby pitné vody častěji nesouhlasí lidé ve věkové kategorii 20 až 39 let, naopak častěji souhlasí lidé nad 65 let. S omezením vstupu do vytížených chráněných území častěji souhlasí ženy, lidé nad 65 let a lidé se středoškolským a vysokoškolským vzděláním, naopak nesouhlasí lidé ve věku  30 až 39 let a lidé se základním vzděláním či vyučení. Z uvedených zjištění lze vyvodit, že podpora jednotlivých opatření je různá v odlišných společenských skupinách, jediný náznak trendu, který můžeme pozorovat, je nižší preference opatření představujících určité regulace u mladších věkových kategorií.

O projektu

Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny (2020–2024) je interdisciplinární výzkumný program Akademie věd ČR koordinovaný Biologickým centrem AV ČR, na němž se podílí dalších šest ústavů AV ČR. Jeho cílem je identifikovat možné budoucí hrozby pro fungování naší krajiny, pochopit environmentální souvztažnosti antropogenního působení člověka na krajinu, najít dlouhodobě udržitelné způsoby užívání krajiny a zároveň rozvíjet postupy, jak poškozenou krajinu obnovit.

www.sav21bc.cz/zok/

loga tz

https://www.soc.cas.cz/cz/aktuality/tiskove-zpravy/ceska-verejnost-k-adaptaci-krajiny-na-dopady-klimaticke-zmeny

Noc vědců na Biologickém centru: chemie světla, pitva myši i místo činu

Interaktivní pokusy, vědecké ukázky, prohlídky moderních přístrojů a technologií i nejrozmanitější hry, kvízy a dílničky. To slibuje Noc vědců v Českých Budějovicích na pátek 27. září všem návštěvníkům, kteří chtějí zábavně proniknout do světa vědy. Akce se koná od 17 do 22 hodin a slibuje nabitý program. Své brány otevře Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Biologické centrum Akademie věd ČR, Vysoká škola technická a ekonomická a Hvězdárna a planetárium České Budějovice. Vstup je zdarma.

Jedna z největších tuzemských vědeckých akcí, do níž se zapojuje přes 80 institucí v 50 městech České republiky, se letos inspirovala dílem Franze Kafky a za hlavní téma si zvolila Proměnu. Kafkova povídka Proměna, v níž se člověk promění v brouka, sice logice a světu vědy poněkud odporuje, metamorfóz je však věda plná. Proměna je základním hybatelem všech věcí ve vědě i ve světě živé a neživé přírody. Od evoluce v přírodě po revoluci v technologiích, včetně nástupu umělé inteligence. A v tomto duchu se ponese i program v jihočeské metropoli s více než 130 položkami od vědeckých show, komentovaných ukázek, kvízů, workshopů, experimentů až po výstavy a přednášky. Veškerý program je zdarma a je dostupný na www.nocvedcu.cz.

 

Biologické centrum AV ČR nabízí pitvu myši, světelnou chemii i místo činu

Jak se zvuk přeměňuje na obraz pomocí sonarů, jak se vyvíjejí rostliny a mění DNA, jak si dokáže chemik hrát se světlem, jak se rozkládají odpadky, jak probíhá metamorfóza u hmyzu a vývoj u parazitů, to vše a mnohem víc si budou moci návštěvníci prohlédnout, vyzkoušet nebo osahat na Biologickém centru AV ČR. „Budeme si hrát s barvami, kreslit světlem nebo prohlížet komáry. Kdo chce skutečně zažít práci vědce na vlastní kůži, může se pustit do pitvy myši,“ říká Daniela Procházková z Biologického centra AV ČR. Biologové na Noc vědců přizvali i několik externích partnerů: influenceři z platformy Vědátor povedou celovečerní talkshow se zajímavými jihočeskými výzkumníky; antropologové z Kriminalistického ústavu Policie ČR ukáží, jak postupují při identifikaci kosterních pozůstatků obětí a experti ze ZONEPI Research přivezou na Biologické centrum roboty a prozradí zajímavá fakta z jejich evoluce. Nebude chybět ani kultura. Díky projektu Budějovice2028 – Evropské hlavní město kultury a spojení s Divadelním spolkem J.K.Tyl České Budějovice se odehraje představení černého divadla Heřmánková víla.

 

VĚDÁTOR STAGE

Přijďte k našemu pódiu v hlavní budově Biologického centra nebo se dívejte on-line na platformách Vědátor.cz (YoutubeTwitch)
Vědátor vás provede tím nejzajímavějším z Biologického centra AV ČR.

Program:
17:00 – 17:20  Libor Grubhoffer: Život je samá proměna

17:30 – 17:50  Alena Panicucci Zíková: Jak se rozhoduje buňka

18:00 – 18:20  Jan Frouz: Jak malý řídí velké a naopak

18:30 – 18:50  Josef Duda: Jak se lidem vrací tvář (Kriminalistický ústav)

Tereza Šidláková: Když kosti mluví (Kriminalistický ústav)

19:00 – 19:20  Iva Mozgová: Kdo řídí naše geny?

19:30 – 19:50  Marie Vancová: Co oči nevidí, vidí elektronový mikroskop

20:00 – 20:20  Anna Hořejší: České Budějovice: Evropské hlavní město kultury – a vědy

20:30 – 21:00  Roman Kuchta: Něco mi vrtá hlavou… parazité jako nebezpeční vetřelci mozků

21:00 – 21:40  Ondřej Lenz: Spiderman, mutanti a mimozemšťané, aneb DNA ve filmu a v realitě

 

Tady nás najdete: