Category Archives: Aktuality k projektům ZOK

Zvířata v Česku složitě migrují

Posted on by

Miloň Jirků ve vstupu do vysílání Událostí na ČT1.

26. 9. 2025 ‌| Zdroj: ČT24, Romana Lehmannová, Daniela Tunklová, ško

Zvířata v Česku se jen obtížně vyhýbají silnicím, dálnicím a osídleným oblastem. Chybí totiž funkční biokoridory. Dokazuje to i případ losího samce, kterého lidé pojmenovali Emil. Jeho čtyřměsíční cesta skončila v pondělí u rakouské dálnice. Zoologové ho převezli na Šumavu, aby se mohl připojit k tamní losí populaci. Zatím se to ale nepovedlo. Pohybuje se sám na hranici Česka a Německa.

Emil je jediným losem, který má vlastní facebookové stránky a desítky tisíc sledujících. Za čtvrt roku ušel stovky kilometrů. Od Opavy až do Rakouska. Tam ho museli zoologové uspat, hrozilo, že se dostane na dálnici. V pondělí ho odvezli na Šumavu, kam mířil, ale nedošel.

„Zajistí tok genů z velké polské mateřské populace k nám,“ doufá biolog z Biologického centra Akademie věd ČR Miloslav Jirků. Los Emil prochází Šumavou se sledovacím zařízením rakouských zoologů. To bude aktivní jen měsíc.

Ideální je prý ekodukt

Losi se do české přírody vrátili v půlce minulého století. Trvalo to skoro čtyři sta let, předtím je lidé vyhubili – lovem. Největší populace žila na Třeboňsku, později na Šumavě. I tam je teď posledních pár kusů. Znovu začali z krajiny mizet, tentokrát kvůli stavbě silnic.

Jedno z míst původní migrační trasy pro velká zvířata je jenom kousek od Jihlavy mezi Vysočinou a Jihočeský krajem. Teď už tu ale žádné neprojde. Betonových podchodů se bojí. Losa, který se snažil před lety dálnici D1 přejít, museli nakonec ochranáři uspat.

Losi k nám přicházejí z Polska a po několika migračních trasách míří na Šumavu. Speciální přechody přes dálnice jim úplně chybí u Liberce, Prahy, na Vysočině a na jihovýchodě Moravy. Když neuhnou nad Brnem, nemají šanci na Šumavu dojít. A podobně jako Emil skončí v Rakousku.

„Ideální profil pro přechod zvířat přes dálnici je ekodukt, který je široký 40 metrů a zvířata jím prochází beze strachu,“ sděluje ředitel pracoviště Vysočina z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Václav Hlaváč.

Podobné přechody teď na své cestě hledá i další migrující los. Mladého samce natočili termovizí myslivci u Hradce Králové. „(Losi) ovlivňují vegetaci, vytváří v ní různorodost prostě dělají naši krajinu pestřejší,“ sděluje Jirků.

Vrací se další zvířata

Do české přírody se vracejí i další zvířata. Třeba vlk, jehož ve střední Evropě vyhubili na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Před třiceti lety se objevil v Beskydech, dnes v Česku žije podle některých odhadů i čtyři sta jedinců. Podobné je to s rysem. Tuhle šelmu se na české území povedlo vrátit už na konci minulého století. Daří se jí hlavně na Šumavě a v Beskydech.

Medvěd, vyhubený v Česku v devatenáctém století, se tady znovu objevil před padesáti lety. Nejde o trvalou populaci, ale o zvířata, která k nám migrují ze Slovenska. Potvrzený je také výskyt kočky divoké, která běžně v Česku žila ještě v devatenáctém století. Zvíře zaznamenaly fotopasti na Šumavě, v Českém nebo Slavkovském lese.

Šíří se i nové nepůvodní druhy. Na konci dvacátého století přišel z Balkánu šakal. A záběry z fotopastí dokázaly, že se tady už i usadil. Konkrétně v okolí Milovic, na Pálavě a v Podyjí.

Drahocenné ekosystémy

Posted on by
🎥 Drahocenné ekosystémy – rozhovor s Janem Frouzem z Biologického centra AV ČR.
Co vlastně znamená pojem ekosystém? A proč je půda jedním z nejdůležitějších a zároveň nejopomíjenějších ekosystémů naší planety? 🌍
V rozhovoru z Noci vědců 2025 vysvětluje prof. Ing. Mgr. Jan Frouz, CSc., ředitel Ústavu půdní biologie a biogeochemie Biologického centra AV ČR, proč je půda „geniálním prostředím s pamětí“, jak propojuje živé a neživé složky přírody a proč bychom si měli více vážit jejích „drahocenných“ služeb.
💬 Jakou hodnotu mají světové ekosystémy? A můžeme ji vůbec vyčíslit?
Celý rozhovor na youtube.com
Jan Frouz – Drahocenné ekosystémy | Noc vědců 2025
Jan Frouz - Drahocenné ekosystémy | Noc vědců 2025

Na čekanou s pravěkými lovci

Posted on by

Začalo to v africké kolébce lidstva tunovými želvami, které nestihly lovcům utéct. Potom však naši prapředci vyhubili v Evropě také slony, nosorožce, koně, pratury a další druhy velkých zvířat, jež se počítají do tzv. megafauny. Mgr. MILOSLAV JIRKŮ (46), Ph. D., z Biologického centra Akademie věd ČR vysvětluje, že jejich vymírání ve čtvrtohorách nezpůsobily klimatické změny, nýbrž hladoví předkové dnešního člověka. Na obří kořist číhali jen s oštěpem, lukem a důvěrnou znalostí přírody.

Tvrdilo se, že velcí obratlovci vymírali koncem doby ledové kvůli klimatickým změnám. Jak teď víme, že to tak nebylo?

My hlavně víme,že čtvrtohorní megafauna tady byla posledních 2,6 milionu let do poslední doby ledové (ta začala zhruba před 115 tisíci lety a skončila před necelými 12 tisíci lety, kdy došlo k přechodu lidí od kočujících lovců a sběračů k usedlým zemědělcům, pozn. red.). A všechny výrazné klimatické změny předtím, kdy se vlivem střídání dob ledových a meziledových vegetační pásma posunovala o tisíce kilometrů ze severu na jih a naopak, zvířata přežívala naprosto bez problémů – o tom máme přímé důkazy v podobě kostí. Čtvrtohorám se někdy nepřesně říká doba ledová, ve skutečnosti šlo o sérii střídajících se suchých a chladných dob ledových (glaciálů, pozn. red.) a vlhkých teplých dob meziledových (inter glaciálů, pozn. red.). V dobách ledových se areály rozšíření zvířat a rostlin posouvaly na jih, ve vlhkých a teplých dobách meziledových na sever. S každým nástupem nové doby ledové pokryl severní Eurasii biom tzv. mamutí stepi, kterou osídlila chladnomilná fauna mamutů, pižmo ňů a sobů, zatímco teplomilná fauna slonů, nosorožců, jelenů a mnoha dalších se od nás spolu s lesy přesunula na jih Evropy. Tak to fungovalo 2,6 milionu let klimaticky bouřlivých čtvrtohor. Potom se ovšem něco stalo a megafauna – to znamená zvířata těžší než 45 kilogramů – začala velice rychle z fosilního záznamu mizet.

A čím se to vysvětlovalo?

Když si nad tím ve 20. století vědci lámali hlavu, točila se debata kolem klimatických změn, jež přechody mezi obdobími provázely. Jenomže časem se zjistilo, že mizení velkých zvířat do modelu nesedí, a vysvětlení klimatem byla pořád složitější. Zůstávaly nezodpovězené otázky: Pakliže by měly být příčinou klimatické změny, proč třeba v Evropě teplomilní sloni a nosorožci vyhynuli až 65 tisíc let po začátku poslední doby ledové, a ne na jejím začátku? Jak to, že bez problému přežili předchozích deset velkých a řadu mírnějších dob ledových a po oteplení se vždy vrátili? Proč megafauna nejdříve vymírala na kontinentech, kde měla mnohem lepší podmínky než na ostrovech, kde byly její malé populace zranitelnější? Další věcí, která hrubě neseděla, bylo, že když k vymírání dochází vlivem klimatu, týká se to všech organismů – rostlin, bezobratlých i mořských živočichů a postihuje to všechny velikostní kategorie.

A v případě megafauny to neplatilo?

e. V období, o němž se bavíme, tedy od začátku poslední doby ledové, se právě vymírání týkalo jen megafauny. Tohle samo o sobě už bylo mnoha autorům podezřelé, ale teprve na přelomu 20. a 21. století se tím vědci začali zabývat exaktně. V modelech vymírání začali mezi proměnné zahrnovat i údaje, kdy moderní člověk začal expandovat mimo Afriku a jak se napříč jednotlivými zemskými masami po světě šířil – nejen po kontinentech, ale i po souostrovích a podobně. A najednou to vymírání megafauny začalo dávat smysl. Paleontologicky významné vymírání totiž nezávisle na klimatu a geologickém období vždy následovalo po příchodu moderního člověka Homo sapiens do dané oblasti, a týkalo se výhradně megafauny, nikoliv však malých zvířat.

Zbytek článku v příloze. 

Oheň v ekosystémech střední Evropy – konference v Děčíně

Posted on by
Požáry po staletí v mírném pásu téměř vymizely, ale s globálními změnami se vrací a znovu otevírají otázku své role v krajině.
Zveme vás na konferenci, která proběhne 6.–8. října 2025 v Děčíně, tři roky po požáru v NP České Švýcarsko. Zaměříme se na vliv ohně na biodiverzitu, správu zasažených území i využití ohně v ochraně přírody.
🗓 Program konference:
• 6. 10. – Oheň v praxi
• 7. 10. – Ekologie ohně
• 8. 10. – Exkurze na spáleniště v NP České Švýcarsko
🗣 Konference proběhne v češtině i angličtině, se simultánním překladem.
💰 Pozor – snížený registrační poplatek platí pouze do 25. 7. 2025!
📍Registrace a podrobnosti:

Článek o biodiverzitě tůní ve vojenských prostorech získal ocenění Živy

Posted on by

V pondělí 28. dubna 2025 byly v pražské vile Lanna ve slavnostní atmosféře uděleny ceny časopisu Živa autorům vybraných článků ročníku 2024 v pěti kategoriích. Mezi oceněnými je i Tereza Maxerová z Biologického centra AV ČR, která získala Cenu Vojena Ložka, udělovanou mladým autorům do 25 let, za svůj článek „Tůně ve vojenských prostorech jako důležité ostrůvky biodiverzity vodních živočichů“.

Protože hlavní autorka v současnosti studuje na University of Cambridge ve Velké Británii, ocenění za ni převzal její bývalý školitel a zároveň spoluautor, Vojtěch Kolář z Katedry biologie ekosystémů PřF JU a Entomologického ústavu BC AV ČR (na snímku zcela vlevo).

Součástí programu byla také krátká prezentace výsledků průzkumu tůní v bývalém vojenském cvičišti  u Českých Budějovic. Zmíněna byla například problematika sukcese, zvýšeného vysychání v důsledku klimatické změny a zejména nevhodného vysazování ryb (jak původních, tak nepůvodních) do těchto tůní, které primárně podporují především biodiverzitu obojživelníků a bezobratlých. Ryby se zde totiž často nekontrolovatelně množí a jejich odstranění je velmi obtížné.

Po prezentaci následovala živá diskuze mezi účastníky. Oba autoři děkují redakci časopisu Živa za významné ocenění jejich společné práce.

Článek si můžete přečíst on-line: Živa 2023, č. 3, https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/tune-ve-vojenskych-prostorech-jako-dulezite-ostruv.pdf

Tůně na bývalém vojenském cvičišti v Českých Budějovicích. Foto: Vojtěch Kolář

 

Mezi obyvatele těchto tůní patří listonoh (vlevo) či žábronožka (vpravo). Foto: Vojtěch Kolář

Pojďte s námi na přírodovědné exkurze v Budějovicích

Posted on by
Poznávejte přírodu Českých Budějovic a okolí s odborníky z Biologického centra AV ČR a Agentury ochrany přírody a krajiny. V rámci City Nature Challenge 2025 pořádáme tři přírodovědné vycházky.

Živočichové skrytí v půdě – v pátek 25. 4. 2025 od 16 hodin na Rudolfově

 

Za rostlinami a hmyzem k Suchomelu – v sobotu 26. 4. 2025 od 9 hodin kolem Dobrovodského potoka a Vltavy od Voříškova dvora k Suchomelu.

 

Vrbenské rybníky plné života – v neděli 27. 4. 2025 od 9 hodin

https://www.bc.cas.cz/akce/akce-detail/7568-prirodovedne-exkurze-v-budejovicich/

Kvůli lidské činnosti tiše mizí nespočet druhů rostlin, odhalila globální studie temné diverzity

Posted on by

Celosvětová studie odhalila, že v oblastech narušených lidskou činností chybí původní druhy rostlin na svých možných přirozených stanovištích v mnohem větší míře, než je patrné z tradičních měření biodiverzity. Tyto chybějící druhy vědci označují jako “temnou diverzitu”. Znepokojivé navíc je, že jsou tato chudší místa nejen v blízkosti lidí a jejich aktivit, nýbrž negativní lidský vliv je patrný i na velké vzdálenosti. Méně výrazný je pouze tam, kde je v okolí alespoň 30 % nedotčené přírody. Data zveřejnil mezinárodní tým vědců, mezi nimiž byl i pracovník Biologického centra AV ČR, dnes v prestižním časopise Nature.

Nahoře ilustrační foto: RÜŞTÜ BOZKUŞ, Pixabay.

Na studii, kterou koordinovali vědci z Univerzity v Tartu, spolupracovalo více než 200 vědců zapojených do výzkumné sítě DarkDivNet, a to na téměř 5500 lokalitách ve 119 zemích po celém světě. Na každé lokalitě tamní badatelé zaznamenali všechny přítomné rostlinné druhy a určili „temnou diverzitu“ – tedy původní druhy, které by tam mohly žít, ale chyběly. To jim umožnilo pochopit plný potenciál rostlinné rozmanitosti na daném místě a změřit, jak velká část tohoto potenciálu je skutečně naplněna. Tento nový přístup k měření biodiverzity odhalil skrytý dopad lidské činnosti na přirozenou vegetaci.

 

Lidský vliv může biodiverzitu ovlivnit až do vzdálenosti stovek kilometrů. Foto: Petr Macek, BC AV ČR

 

V regionech s minimálním lidským vlivem obvykle ekosystémy obsahují více než třetinu potenciálně vhodných druhů, přičemž ty zbývající chybí hlavně z přirozených důvodů, jako je omezená schopnost šíření. Naproti tomu v oblastech silně ovlivněných lidskou činností obsahují ekosystémy jen jeden z pěti vhodných druhů. Přitom tradiční metody měření biodiverzity, jako je prosté sčítání zaznamenaných druhů, tento dopad neodhalily, protože přirozená variabilita biodiverzity mezi regiony a ekosystémy zakrývá skutečný rozsah lidského vlivu.

Spolupráce DarkDivNet byla zahájena v roce 2018 na základě myšlenky profesora Meelise Pärtela, hlavního autora studie. Profesor Pärtel k tomu říká: „Zavedli jsme teorii temné diverzity a vyvinuli metody k jejímu studiu, ale pro globální srovnání jsme potřebovali konzistentní vzorkování v mnoha regionech. Zdálo se to jako nemožná mise, ale připojilo se k nám mnoho kolegů z různých kontinentů.“ Navzdory výzvám spojeným s pandemií COVID-19 a s globálními ekonomickými a politickými krizemi se začala data postupně shromažďovat. Profesor Pärtel dodává: „Jsem velmi vděčný všem účastníkům DarkDivNet za jejich práci v terénu a jejich nadšení. Každý našel způsob, jak dodat data i bez centrálního financování. Jediný grant, který jsme měli, byl určen pro můj tým na Univerzitě v Tartu ke koordinaci sítě a analýze dat.“

Mapa sledovaných regionů.

 

Úroveň lidského narušení se v každé oblasti měřila pomocí indexu lidské stopy (Human Footprint Index), který zahrnuje faktory, jako je hustota lidské populace, změny ve využívání půdy (například urbanizace a zemědělství) a infrastruktura (silnice a železnice). Studie zjistila, že rostlinná diverzita na daném místě je negativně ovlivněna podle úrovně indexu lidské stopy, a to až do vzdálenosti stovek kilometrů. „Tento výsledek je alarmující, protože ukazuje, že vliv lidské činnosti má mnohem větší dopad, než se dosud předpokládalo – dokonce zasahuje i do chráněných území. Znečištění, kácení, odpadky, sešlap i požáry způsobené lidmi mohou vypudit rostliny z jejich přirozených stanovišť a bránit jejich opětovnému usídlení. Zjistili jsme také, že negativní vliv lidské činnosti byl méně výrazný tam, kde alespoň třetina okolního regionu zůstala neporušená, což podporuje globální cíl chránit 30 procent pevniny,“ shrnuje profesor Pärtel.

Studie zdůrazňuje důležitost udržování a zlepšování „zdraví“ ekosystémů i mimo chráněná území. Koncept temné diverzity poskytuje praktický nástroj pro ochránce přírody, kteří tak mohou identifikovat chybějící druhy a sledovat pokrok při obnově ekosystémů.

 

Publikace

Pärtel, M., Tamme R., Carmona C. P., Riibak K., Moora M., …Macek P., … , and Zobel M. (2025). Global impoverishment of natural vegetation revealed by dark diversity. Nature.
DOI: 10.1038/s41586-025-08814-5

https://www.nature.com/articles/s41586-025-08814-5

Akademické půlhodinky: Hojivá síla vod – jak jezera oživují zničenou těžební krajinu

Posted on by
Přednáška z 20. cyklu Akademické půlhodinky. Přednáší Klára Řeháková z Biologického centra AV ČR. Vstup zdarma.

 

Zjizvenou krajinu po těžbě hnědého uhlí dokáže voda proměnit v oázu života. Zatopením opuštěných dolů v západních a severních Čechách vznikají nová důlní jezera, z nichž příroda samovolně vytváří plnohodnotné ekosystémy kypící životem. Jejich vývoj sledujeme takřka v přímém přenosu od úplného prvopočátku. Fascinující roli v tomto procesu hrají vodní řasy. V přednášce si ukážeme, jak husté „řasové louky“ na dně jezer řídí koloběh živin a pomáhají udržet čistotu vody. Dozvíte se také, jak tyto mikroskopické organismy dokážou z vody odstraňovat těžké kovy, zbytky léčiv a další škodliviny.

RNDr. Klára Řeháková, Ph.D., z Biologického centra AV ČR se svými kolegy studuje ekologii řas a sinic v různých ekosystémech po celém světě. V posledních letech se zaměřuje na důlní jezera Milada, Most a Medard, kde studuje roli nárostových řas, jejich schopnost vázat živiny a jejich potenciál čistit vodu od nebezpečných látek a podpořit ekologickou stabilitu důlních jezer. Tento výzkum má nejen vědecký, ale i praktický význam – důlní jezera se v budoucnu stanou přírodními klenoty ideálními pro rekreaci, rybolov a další aktivity.

https://www.bc.cas.cz/akce/akce-detail/7523-akademicke-pulhodinky-hojiva-sila-vod-jak-jezera-ozivuji-znicenou-tezebni-krajinu/

Lipani v souboji o potravu: vítězí ten větší, anebo útočnější

Posted on by

Jak se připravují lososovité ryby na drsnou aljašskou zimu? Během krátkého letního období musí ulovit dostatek potravy a nasbírat energetické zásoby na přežití celého studeného zbytku roku. A právě boj o potravu lipanů sibiřských (Thymallus arcticus) se stal středem pozornosti vědců z Biologického centra AV ČR a University of Georgia. Díky pokročilé podvodní videografii se jim podařilo zachytit fascinující momenty z podvodního světa panenských aljašských řek a odhalit, jak se lipani rozhodují, kdy a s kým se pustit do souboje o nejlepší místo v proudu. Vědecká studie byla publikována v mezinárodním časopise Journal of Fish Biology, který ji v rubrice Editor’s Choice vybral mezi stěžejní články čísla. Fotografie ze studie navíc zdobí titulní stránku aktuálního čísla.

Na snímku nahoře: hlava lipana sibiřského (Thymallus arcticus) zřetelně patrná pod vodní hladinou při lovu náletového hmyzu. Fotografie se dostala na titulní stránku časopisu Journal of Fish Biology. Foto: Jason Neuswanger

 

Výsledky studie ukázaly, že lipani většinu času (81 %) tráví na vhodných místech v proudu, kde mají nejlepší přístup k potravě. Aktivně loví hmyz asi 14 % času, ale když už jde o sousto, které stojí za to, umí být pořádně ráznými soupeři. Přestože agresivní střety tvořily jen 5 % pozorování, nebyly náhodné – lipani si vybírali soupeře podobné velikosti (±10 cm rozdíl), což naznačuje, že si pečlivě rozvažují, zda se do boje pustit. Překvapivé ale bylo, že vítězové soubojů byli většinou větší jedinci, což naznačuje, že ryby možná nemají úplně dokonalý odhad velikosti soupeře nebo že v některých situacích i menší jedinci riskují souboj s větším protivníkem.

Další zajímavý objev? Kdo zaútočí první, má výhodu! Studie totiž ukázala, že ryby, které konflikt iniciovaly, měly větší šanci na vítězství – a to bez ohledu na svou velikost. Studie tak ukazuje, že pod hladinou se nehraje jen na sílu, ale i na strategii a odvahu.

Přínos této studie vyzdvihuje časopis Journal of Fish Biology zejména v tom, že ukazuje, jak důležité je studovat chování ryb přímo v jejich přirozeném prostředí. „Výsledky této studie osvětlují úžasné konflikty, souboje, kompromisy a strategie, které se každý den odehrávají pod hladinou vody. Zároveň ukazují, jak cenné je zkoumat organismy v jejich přirozeném prostředí a zachytit fantastickou rozmanitost, kterou jsou ryby proslulé,“ píše William Bernard Perry v Editor’s Choice.

 

Publikace: Holubová M., Peterka J., Simon T., Neuswanger J., Grossman G. (2025) Dominance and size affect foraging position choice by Arctic grayling (Thymallus arcticus). Journal of Fish Biology 106: 552-563.
DOI: 10.1111/jfb.15974

Editor´s Choice
William Bernard Perry. Pick on someone your own size! Arctic grayling (Thymallus arcticus), do.  Journal of Fish Biology 106: 113-113. DOI:10.1111/jfb.16073

Lipan podhorní (Thymallus thymallus) – evropský druh, který je na rozdíl od svých severoamerických protějšků ohrožen zejména degradací vodních toků. Foto: Martin Čech, BC AV ČR