Protilátky jsou tělu vlastní molekuly, které nám pomáhají chránit se proti infekčním nákazám. Pokud se tělo s danou infekcí setkává poprvé, účinná hladina protilátek vznikne až po nějaké době od infekce. V tom okamžiku už se ale může daná bakterie, či virus v těle rozšířit natolik, že ji imunitní systém neumí zastavit. Podstatou protilátkové léčby je tedy podání protilátek z vnějšího zdroje co nejdříve po infekci.
V rámci léčby infekčních onemocnění se protilátky používají přes 130 let, metody jejich přípravy se však významně proměňují. Od podání krevního séra od pacienta, který infekci již prodělal, které obsahuje směs protilátek s různou účinnost co do rozpoznání infekce a její likvidace, jsme se posunuli k biotechnologické výrobě konkrétních protilátek, které mají ověřenou účinnost proti danému viru či bakterii.
Na příkladu monoklonálních rekombinantních protilátek proti viru SARS-CoV-2 a viru klíšťové encefalitidy si ukážeme, jak může vývoj moderních terapeutických protilátek vypadat.