Pokračujeme ve studiu unikátních jezerních ekosystémů, které vznikly zatopením důlních jam po ukončení povrchové těžby hnědého uhlí. Aktuálně se zaměřujeme zejména na hrozby, které u sledovaných ekosystémů představují výskyt sinic vázaných na podmínky nízké úživnosti, zavlečení invazních druhů a dopady lidských činností, jako je například rekreační rybolov, které mohou ovlivnit stabilitu těchto systémů.

Navzdory nízké úživnosti, která je z pohledu udržení vysoké kvality vody žádoucím stavem, byl v jezerech Most a Medard potvrzen výskyt sinice Planktothrix rubescens. Jedná se o potenciálně nebezpečný druh sinice, který je v mnoha aspektech odlišný od ostatních druhů tvořících toxické vodní květy. P. rubescens produkuje toxické látky (zejména microcystiny), které představují vážnou ekologickou hrozbu a mohou toxicky působit na vodní organismy i člověka. Ke zvýšené tvorbě vodních květů a šíření této sinice přispívá i globální změna klimatu, která se projevuje nárůstem teplot, prodloužením vegetační sezóny a zesílením teplotní stratifikace.

Sledování vývoje rybích společenstev představujících nejvyšší trofické úrovně ekosystémů důlních jezer ukazuje, že postupem času dochází k žádoucímu snižování celkové početnosti a biomasy, ustálení počtu druhů a stabilizaci zastoupení výhradních dravců jako je štika a sumec, a potenciálních dravců jako je okoun. Z pohledu typologie rybích obsádek, tak vznikají jedinečné okouno-štikové a síhové systémy, které v eutrofních systémech našich nádrží a ohospodařovaných rybnících nemají obdoby. Modelování dopadů rekreačního rybolovu, ale jednoznačně ukazuje, že by tyto unikátní systémy byly rychle rozvráceny, pokud by byly zpřístupněny rekreačnímu rybolovu za obecně provozovaných podmínek.

Dosavadní výstupy aktivity za řešitele RNDr. Jiřího Peterku, Ph.D.