Ekologického Oskara převzal Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, s patronkou projektu Jitkou Čvančarovou. Foto: Běla Dostálová

„Velice si vážíme toho, že nás odborná porota vybrala ze 167 projektů mezi šest finalistů. Už to je pro nás velký úspěch. Zároveň velmi děkujeme za podporu veřejnosti, díky níž jsme nyní získali toto prestižní ocenění. Je to pro nás důležitý signál, že má naše práce smysl,“ navázal Dalibor Dostál. Kromě hlasujících z celé České republiky si podle něj speciální poděkování zaslouží i obyvatelé Českých Budějovic, kteří na červnovém Ekofestivalu projektu přidělili Cenu sympatie.

Významná cena podle Dalibora Dostála dál pomůže propagovat přirozenou pastvu velkých býložravců v Česku. „Velcí kopytníci přinášejí do české ochrany přírody klíčovou systémovou změnu. Toto řešení je přírodě blízké a finančně efektivní. V současné době ho využívá na 15 rezervací po celém Česku od Aše až po Znojmo. Potenciál je však výrazně větší, v České republice je zhruba 150 lokalit, kde by podle certifikované metodiky ministerstva životního prostředí mohli velcí kopytníci pomáhat,“ zmínil Dalibor Dostál. Jižní Čechy patří v této oblasti ke špičce v rámci České republiky. Vznikly zde již tři rezervace velkých kopytníků, což je spolu s Plzeňským krajem nejvíce v republice.

Zároveň věří, že prestižní ocenění zlepší podmínky, za kterých projekt působí. „Chtěl bych poprosit všechny, aby pomáhali pro podobné projekty vytvářet bezpečné, stabilní a nekorupční prostředí. Právě takové podmínky nám zatím celých deset let fungování rezervace chybí,“ doplnil Dalibor Dostál.

Na pódiu spolu s ním převzala cenu patronka projektu Jitka Čvančarová. „Jitka dala podpoře projektu obrovskou energii a jeho propagaci odpracovala s obrovským nasazením. Nebýt toho, určitě jsme nezískali tak velký ohlas mezi hlasujícími,“ pokračoval Dalibor Dostál a navázal: „Poděkování patří také všem, kdo projekt podporují od chvíle, kdy se objevil jen jako nápad napsaný na papíru, pomáhali mu překonávat těžká období, pro všechny vědecké spolupracovníky, dárce i dobrovolníky, díky kterým se podařilo z původně zanedbaného koutu přírody plného černých skládek vytvořit přírodní ráj, kde se daří vzácným organizmům od květin, přes motýly až po zubry.“

  Divocí koně v Milovicích. Foto Michal Köpping

“Přirozená pastva je unikátní kombinací všeho, co od moderní udržitelné péče o krajinu jako společnost potřebujeme, to bylo přelomové zjištění,” říká Miloslav Jirků z Biologického centra AV ČR, který je od počátku odborným koordinátorem programu přirozené pastvy velkých kopytníků. “V prvé řadě jde o přírodě nejbližší způsob aktivní péče o krajinu a podpory biodiverzity, který máme a budeme mít k dispozici. Navíc ji lze bez rizik realizovat i v hustě osídlené středoevropské krajině, je efektivní na větších plochách libovolné rozlohy, finančně, energeticky a personálně je řádově výhodnější a tedy i udržitelnější než konvenční technické postupy, a navíc generuje řadu přidaných hodnot, z nichž nejdůležitější je obnova a podpora ekosystémových služeb krajiny,” vypočítává Miloslav Jirků.

Ekosystémovými službami jsou myšleny např. dlouhodobé stabilní ukládání uhlíku v půdě, akcelerace půdotvorných procesů, zvýšení odolnosti vegetace k nedostatku vody a klimatickým změnám, zvýšení úživnosti krajiny pro volně žijící faunu, či podpoření populací divokých opylovačů. To vše na velkých plochách v horizontu pouhých jednotek let a s minimálními náklady. Z přidaných hodnot lze dále jmenovat například významné zvýšení populace ohroženého a celoevropsky chráněného zubra evropského, který je u nás k péči o krajinu přímo využíván, dále zvýšení turistické atraktivity lokalit, osvěta široké veřejnosti v oblasti fungování a ochrany přírody, nebo vytváření stále vzácnějších klidových zón v naší intenzivně využívané krajině. V neposlední řadě je zde dosud nevyužitý potenciál pastevních rezervací pro nízkonákladovou produkci vysoce kvalitních potravin.

Přirozená pastva je zkrátka modelem vědecky podložené, mimořádně efektivní a celospolečensky výhodné strategie péče o krajinu, umožňující její environmentálně a finančně dlouhodobě udržitelné využívání. To vše budí oprávněnou pozornost řady tuzemských i zahraničních vědeckých pracovišť, která dnes v českých pastevních rezervacích realizují různě zaměřené výzkumné projekty. Česká republika se díky tomu stává velmocí ve výzkumu vlivu velkých kopytníků na přírodu. V časech těžkých začátků jsme si v takový vývoj netroufali ani doufat. Úspěšnost programu dobře ilustrují čísla. Za necelých devět let se u nás od roku 2015 pastevní rezervace ze skromných 15 koní na jediné 40-hektarové lokalitě v Milovicích, rozrostly na současných 282 zvířat na 756 hektarech sedmnácti lokalit v 15 pastevních rezervacích. “V oblasti péče o krajinu a jejího využití je implementace přirozené pastvy velkých kopytníků jedním z nejvýznamnějších výsledků praktické aplikace vědeckého výzkumu v Česku. Doufejme, že se přirozená pastva dostane tam, kde ji nejvíce potřebujeme a kde může nejvíce pomoci: do plánů péče o velkoplošná a maloplošná chráněná území, rekultivačních a revitalizačních plánů území narušených těžbou uhlí a jiných surovin, agrolesnických programů, evropských programů na obnovu přírody, či kompenzačních opatření na zemědělské půdě, která je u nás obecně ve špatném stavu,” dodává Miloslav Jirků,

Zpětně šlechtění pratuři. Foto Michal Köpping

Divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři přetvořili původně degradované území bývalého vojenského prostoru Milovice na biologicky pestrou oblast. Namísto dříve dominantních tří druhů agresivních trav nyní území kvete na ploše stovek hektarů a vědci tam napočítali přes 111 druhů květin. Počty nejvzácnější z nich, hořce křížatého, se díky velkým kopytníkům výrazně zvýšily. Množství mladých rostlinek tohoto druhu vzrostlo o 5553 procent. Počty vzácných motýlů modrásků hořcových se zvýšily o 1700 procent. Rezervace je prvním místem na světě, kde společně žijí všechny tři klíčové druhy velkých kopytníků Evropy, loni se zároveň stala jediným místem na světě, kde vědci zjistili výskyt vzácné perloočky hrotnatky neočekávané.

S prvním místem v soutěži je spojená také finanční odměna půl milionu korun. „V nejbližší době nás čeká generální rekonstrukce nejstaršího napajedla v rezervaci za více než šest set tisíc korun. Díky získané odměně pokryjeme většinu těchto nákladů,“ ocenil Dalibor Dostál. Na podporu projektů návratu velkých kopytníků může veřejnost přispět prostřednictvím portálu pomahamekrajine.cz.

Projekt milovické rezervace získal v minulých letech několik dalších významných ocenění. Obdržel Cenu Josefa Vavrouška, Cenu SDGs v kategorii Změna klimatu za naplňování globálních cílů OSN v oblasti udržitelnosti, letos převzal cenu Hvězda udržitelnosti. Spolu s filmaři převzala rezervace Cenu prezidenta Ekofilmu. Zakladatel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál byl rovněž zařazený mezi osobnosti televizního cyklu Zelený hrdina, loni byl zařazen mezi Tváře udržitelnosti.

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Kooperativa, Nadace Qminers, Nadace Benetheo, JRD, Accace, ČEPS, Carborundum Electrite, Amanita Design, Linde, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Projan Service, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Vertue, Beire, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.

Nový chov zubrů je jen kousek od Lipenské přehrady. Ještě před pár lety to bylo golfové hřiště, dnes rezervace. První kusy zubrů tam farmáři přivezli teprve před několika dny. Přesto, že jde o oblíbené místo turistů, najde se tam klidné místo daleko od lidí.

Dvě mladé samice se teď sžívají se stádem divokých koní. „Většinou se ze začátku držely v houštinách, měly strach. Postupně chodí na pastvu,“ řekla vedoucí provozu Jihočeské ekofarmy Martina Beranová.

„Bývalý vojenský prostor Milovice byl ještě před několika lety známý spíše jako místo černých skládek a mizející biodiverzity. Vznik rezervace velkých kopytníků tento dlouhodobě negativní trend zastavil a otočil. Nyní je naopak tato lokalita dávána za příklad, jak lze rychle a nízkonákladovým způsobem obnovit biologickou rozmanitost na rozsáhlém území,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která rezervaci založila v roce 2015 ve spolupráci s Biologickým centrem Akademie věd ČR.

Právě rozsáhlé vědecké výzkumy, které se v rezervaci od počátku jejího vzniku realizují, ukázaly, jak účinným nástrojem je přirozená pastva velkých býložravců v péči o krajinu. Nejlépe to ilustrují rostoucí počty nejvzácnější rostliny na území pastevní rezervace, ohroženého hořce křížatého. Počty jeho semenáčků vzrostly díky pastvě velkých kopytníků na sledované části území za sedm z let z pouhých 55 na 3109 rostlinek. „Na několika místech jsme napočítali více než sto semenáčů, v jednom případě dokonce přes tři sta,“ popisuje průběh posledního sčítání Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. K podobně rychlé obnově populace došlo díky velkým kopytníkům také u nejvzácnějšího druhu motýla v rezervaci, modráska hořcového Rebelova. Jeho počty se zvýšily o 1700 procent.

Foto zubra: Michal Köpping

Foto hrotnatky neočekávané: Petr Jan Juračka

Díky výborným výsledkům v péči o krajinu i atraktivní kombinaci s velkými kopytníky se milovická rezervace stala součástí oficiálního programu českého předsednictví v EU i předních mezinárodních vědeckých konferencí pořádaných v posledních letech v České republice. „Milovice jsou mezinárodně nejznámější projekt tohoto typu u nás. Právě o návštěvu Milovic se zajímalo zdaleka nejvíce účastníků mezinárodní biogeografické konference pořádné v lednu v Praze,“ potvrdil David Storch z Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Velký zájem vědců podle něj dokumentuje také to, že se ve vědecké sféře věnuje velkým býložravcům a jejich vlivu na ekosystémy stále větší pozornost.

Právě uznání vědecké komunity je spolu s řadou prestižních ocenění satisfakcí pro milovickou rezervaci, která jako první svého druhu v České republice musela překonávat řadu nesnází a nepochopení. „Velmi nás těší, že se z původně okrajového, alternativního tématu stal během deseti let existence milovické rezervace jeden hlavních proudů v ochraně přírody. Zatím alespoň na mezinárodní úrovni. I díky tomu se z milovické rezervace stala výkladní skříň české ochrany přírody směrem předním vědeckým a ochranářským kapacitám ze zahraničí. To, že je na mezinárodních konferencích při nabídce těch nejvyhlášenějších přírodních lokalit z celé České republiky největší zájem právě o milovickou rezervaci, nás nesmírně těší,“ uzavřel Dalibor Dostál.

Kromě dvou světových unikátů je milovická rezervace jedinečná v několika ohledech i na národní úrovni. Je první a s rozlohou 350 hektarů největší rezervací velkých kopytníků v Česku. Rezervace je domovem největšího tuzemského stáda zubra evropského. Národní přírodní památka Mladá, v níž se pastevní rezervace nachází, je zároveň největším souvislým krajinným celkem rovinaté nížiny v Česku, pokrytým přírodě blízkými suchými loukami a lesy.

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina . 

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Nadace Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.

„Velcí býložravci byly po stovky tisíc let součástí naší přírody. Jejich vyhubení člověkem v posledních staletích vytvořilo v krajině nepřirozený stav, který vedl k oslabení nebo zhroucení celé řady přírodních procesů. Velcí kopytníci totiž nebyli pouze jednou z mnoha skupin organismů, které se v přírodě vyskytovaly. Byli to takzvaní ekosystémoví inženýři, kteří naši přírodu zásadním způsobem ovlivňovali a spoluutvářeli,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, jeden z autorů metodiky.

Právě obnova přírodních procesů činností velkých býložravců je důležitou součástí dvou hlavních výhod přirozené pastvy velkých býložravců: pomáhá s rychlou obnovou a dlouhodobým udržováním biologické rozmanitosti, navíc s výrazně nižšími náklady než jiné způsoby managementu krajiny. „Proto je přirozená pastva vhodná k péči o velké krajinné celky o desítkách, spíše však stovkách či tisících hektarů,“ zdůraznil Miloslav Jirků.

Více než třísetstránková publikace s názvem „Přirozená pastva velkých býložravců: Metodika přírodě blízkého a dlouhodobě udržitelného managementu“, kterou Ministerstvo životního prostředí ČR certifikovalo a zveřejnilo na svých webových stránkách, by se tak měla stát novou biblí českých ochránců přírody. „Ani ochraně přírody se nevyhnou úspory finančních prostředků v důsledku ekonomické krize posledních let. Bez přirozené pastvy velkých býložravců, která je nízkonákladovým řešením, nebude možné péči o rozsáhlé krajinné celky zajistit,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Stádo zubrů v pastevní rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice. Foto: Vojtěch Lukáš

Oproti prvnímu vydání z roku 2015 zahrnuje nová publikace deset let praktických zkušeností z fungování rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice a z další více než desítky lokalit v celém Česku, kde se přirozená pastva velkých kopytníků prosadila. Aktualizované vydání nejen zpřesňuje některé praktické stránky tohoto způsobu ochrany přírody, ale mělo by především zajistit bezpečnější a stabilnější prostředí pro rezervace velkých kopytníků v České republice. „První roky praxe ukázaly, že chybné uchopení tohoto konceptu ze strany jednotlivých úředníků může tento způsob ochrany přírody výrazně prodražit nebo dokonce téměř znemožnit. Právě proto metodika označuje některé dosavadní úřední postupy jako nežádoucí a dokládá, že vedou ke zvyšování nákladů a poklesu biologické rozmanitosti přírodně cenných území. Metodika by se tak měla stát také nástrojem pro všechny úřady a úředníky ochrany přírody, kteří budou s přirozenou pastvou velkých kopytníků pracovat,“ zmínil Dalibor Dostál.

Mezi nežádoucí postupy metodika zařazuje především vytváření takzvaných nepasených zón v rámci rezervací velkých kopytníků. Vědecké výzkumy totiž prokázaly, že namísto záchrany vzácných druhů v nich dochází k přesnému opaku, tedy výraznému úbytku ohrožených organizmů vlivem pokračujícího zarůstání. Jakkoliv mohou mít nepasené zóny smysl na malých lokalitách, na rozsáhlých pastvinách nemají pozitivní vliv, a navíc výrazně zvyšují provozní náklady. Dalším nežádoucím postupem je kosení takzvaných nedopasků. U celoroční pastvy jsou nedopasky důležitým přírodním fenoménem. Jsou nezbytnými zdroji zimní pastvy a zároveň nenahraditelnými zimovišti a úkryty řady organizmů. Odstraňování nedopasků na celoročních pastvinách je tak v přímém rozporu s udržitelným přístupem k péči o krajinu i s podporou biodiverzity. Kosení zároveň ohrožuje některé pozdně plodící vzácné rostliny vázané na pastevní ekosystémy.

Přirozená pastva je komplexním typem péče o krajinu

Metodika také vyvrací jeden z mýtů české ochrany přírody, tedy že přirozenou pastvu velkých býložravců je třeba doplňovat dalšími typy managementů, jako jsou pojezdy těžké techniky nebo pastva hospodářských zvířat. „Pastva velkých kopytníků bývá někdy mylně považována za jeden typ managementu, který je potřeba doplňovat dalšími, technickými opatřeními. Ve skutečnosti činnost velkých kopytníků zahrnuje nejen plošné odstraňování nadbytečné bylinné biomasy včetně stařiny, ale také časoprostorově pestrou škálu žádoucích disturbancí. Disturbance, tedy různě intenzivní narušování vegetace a půdy významně podporují biodiverzitu V podání velkých kopytníků jsou disturbance velmi různorodé. Jde například o ekologicky velmi důležité narušování travního drnu prachovými koupelemi, vyšlapáváním stezek, vytvářením minerálních lizů, či plošným sešlapem v místech jejich častého pohybu. Činnost velkých kopytníků rovněž dlouhodobě udržuje ekologicky funkční periodické tůně, tedy biotop, který byl donedávna mylně považován za zcela závislý na činnosti těžké techniky. Velcí kopytníci rovněž dlouhodobým okusem a olamováním větví dřevin vytvářejí zdroje mrtvého dřeva či specifické hnízdní mikrobiotopy pro některé druhy ptáků. V neposlední řadě jsou velcí kopytníci důležitými šiřiteli semen rostlin a zajišťují distribuci živin v ekosystému,“ vypočítal Miloslav Jirků některé přínosy.

Přirozená pastva je tak komplexním typem managementu. „Prakticky jediné doplňkové zásahy jsou třeba na odstraňování negativních vlivů lidské činnosti v krajině. Prvním je eliminace invazních druhů zavlečených člověkem a druhým odstraňování křovin, jež představuje celosvětový problém související se změnami klimatu a zvýšenému spadu dusíkatých látek z dopravy, průmyslu a energetiky,“ shrnul Dalibor Dostál. Třetí oblastí je odstraňování černých skládek a zbytků staveb, které se však řeší jen v prvních letech po vzniku pastevních rezervací a týká se primárně bývalých vojenských prostorů.

V milovicích se pasou tři stěžejní druhy velkých býložravců Evropy, divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři (na snímku). Foto: Vojtěch Lukáš

Na vytvoření metodiky spolupracovali špičkoví experti. Autorem právní kapitoly je vedoucí Katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Stejskal, autorem předmluvy je Karel Prach z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oponentury publikace zpracovali Milan Chytrý, ředitel Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně, David Storch z Centra pro teoretická studia a předseda výboru České společnosti pro ekologii, a Pavel Kindlmann z Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Navázali tak na oponenty prvního vydání, kterými byli Ondřej Sedláček z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Martin Ernst z Ústavu lesů a myslivosti Ústav ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Kapitoly o jednotlivých lokalitách vytvořili provozovatelé či odborní garanti pastevních rezervací velkých kopytníků v několika regionech České republiky.

Certifikovaná metodika je k dispozici na stránkách ministerstva životního prostředí, ke stažení je také na webu ochranářské společnosti Česká krajina v sekci Publikace. Certifikovaný dokument navazuje na první verzi metodiky, která vyšla v roce 2015 pod názvem „Alternativní management ekosystémů – Metodika zavedení chovu býložravých savců jako alternativního managementu vybraných lokalit“. Její druhé vydání shrnuje vědecká východiska pro používání velkých kopytníků v ochraně přírody, pravidla dobré praxe přirozené pastvy a návody na její technické zajištění, i praktické poznatky o vlivu na různé typy přírodních stanovišť.

Pastva velkých kopytníků je efektivní a úsporné řešení pro rozsáhlá území

„Ministerstvu životního prostředí patří velké poděkování za dlouhodobou podporu přirozené pastvy velkých kopytníků i certifikaci druhého vydání metodiky, které by mělo pro tento typ ochrany přírody vytvořit dlouhodobě bezpečné a stabilní prostředí, bez kterého se neobejde,“ ocenil přístup resortu Dalibor Dostál. Poděkoval také všem spoluautorům metodiky, včetně dlouhodobých fotografů milovické rezervace, kterými jsou Michal Köpping a Vojtěch Lukáš, i vlastníkům pozemků, kteří pro současné rezervace velkých kopytníků poskytli potřebné plochy, a institucím i dárcům, kteří financovali jejich vznik a rozvoj.

Metodika upozorňuje také na to, že se pastva velkých kopytníků nesnaží vytlačit z ochrany přírody jiné typy managementu, jako je kosení, pastva hospodářských zvířat a podobně. Zatímco pastva velkých býložravců výborně funguje na velkých plochách, různé nástroje aktivního managementu budou vždy nezbytné v maloplošných lokalitách o rozloze několika hektarů. Právě úspora díky pastvě velkých kopytníků na rozsáhlých územích může přinést více peněz pro aktivní management malých lokalit. „Oba typy managementu si tak nekonkurují, ale velmi vhodně se doplňují,“ uzavřel Dalibor Dostál.

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina .

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.