Rozhovor s půdním biologem Miloslavem Šimkem pro Český rozhlas

Profesor Miloslav Šimek, který loni obdržel cenu předsedkyně Akademie věd ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, mluvil v rozhovoru  o sedmi principech péče o půdu.

 

Záznam rozhovoru si můžete pustit zde:

Než znovu zasejete do skleníku saláty, kedlubny a rajčata, vyměňte uvnitř zem, radí půdní biolog | České Budějovice (rozhlas.cz)

 

Rybí společenstvo vodní nádrže Láz v Brdech v roce 2020

Výstup za řešitele RNDr. Petra Blabolila, Ph.D.

Cílem studie bylo provést odlovy tenatovými sítěmi ve všech habitatech nádrže ke zjištění druhového složení, relativní početnosti a biomasy, velikostního a věkového složení společenstva ryb. Dále vyhodnotit aktuální ekologický potenciál a diskutovat rozdíly oproti předchozím studiím.

Rybí společenstvo vodní nádrže Láz v Brdech v roce 2020

 

Kurz je určen všem zájemcům o půdu: zahrádkářům, pěstitelům a dalším uživatelům půdy, jimž záleží na tom, aby hospodařili správně a aby svým konáním půdu nepoškozovali. Zkušenosti totiž ukazují, že mnozí z nás mají o půdě velmi povrchní informace a že dokonce mohou, byť takzvaně v dobré víře, půdě svým konáním půdě ubližovat.

 

V průběhu kurzu se účastníci seznámí zejména:

· se stavbou a organizací půdy a jejími základními složkami

· s hlavními funkcemi půdy

· se stavem půd v České republice (orientačně)

· s využitím půd pro pěstování hlavních plodin (orientačně)

· s biologickou složkou půdy a jejím významem

· s problematikou organické hmoty v půdě a jejím významu pro půdu

· s chováním živin v půdě a související problematikou hnojení

· s fyzikálními a chemickými vlastnostmi půdy

· s vodním režimem půd a jeho významem.

Absolventi kurzu získají informace a zlepší své znalosti o tom, jak se má a jak je třeba hospodařit, aby se nezhoršovala kvalita půd a aby se udržovala či dokonce zlepšovala úrodnost půd. Kromě povšechných informací o půdách a jejich stavu v České republice se kurz soustředí zejména na praktické konání, na to, jak každý může o půdu pečovat a využívat ji smysluplně na své zahrádce či na poli. K probírané problematice obdrží účastníci kurzu písemné materiály a informační brožuru.

Termíny a doba a místo konání kurzu:

Kurz se bude skládat ze tří až čtyř (podle zájmu) dvouhodinových setkání. Přihlášení zájemci se poprvé sejdou 5. 3. 2023 v 15 hodin, další možné termíny jsou 12., 19. a 26. 3. 2024 (nebo dle domluvy účastníků). Kurz je zdarma.

Kurz se bude konat v prostorách návštěvnického centra na adrese: Ústav půdní biologie a biogeochemie, Biologické centrum Akademie věd ČR, Na Sádkách 7, České Budějovice

Lektor: prof. Ing. Miloslav Šimek, CSc., půdní mikrobiolog

Jak se přihlásit?

Na tomto formulaři se přihlásíte

Návod na záchranu české přírody. Ministerstvo certifikovalo metodiku přirozené pastvy velkých kopytníků

Výstup za řešitele Mgr. Miloslava Jirků, Ph.D.

Vědci z Biologického centra společně s dalšími špičkovými odborníky z předních českých institucí aktualizovali Metodiku přirozené pastvy velkých býložravců, jež poskytuje návod k přírodě blízké a finančně efektivní ochraně velkých krajinných celků. Tento klíčový dokument, který pomůže výrazně zlepšit ochranu přírody v České republice, certifikovalo ministerstvo životního prostředí.

„Velcí býložravci byly po stovky tisíc let součástí naší přírody. Jejich vyhubení člověkem v posledních staletích vytvořilo v krajině nepřirozený stav, který vedl k oslabení nebo zhroucení celé řady přírodních procesů. Velcí kopytníci totiž nebyli pouze jednou z mnoha skupin organismů, které se v přírodě vyskytovaly. Byli to takzvaní ekosystémoví inženýři, kteří naši přírodu zásadním způsobem ovlivňovali a spoluutvářeli,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, jeden z autorů metodiky.

Právě obnova přírodních procesů činností velkých býložravců je důležitou součástí dvou hlavních výhod přirozené pastvy velkých býložravců: pomáhá s rychlou obnovou a dlouhodobým udržováním biologické rozmanitosti, navíc s výrazně nižšími náklady než jiné způsoby managementu krajiny. „Proto je přirozená pastva vhodná k péči o velké krajinné celky o desítkách, spíše však stovkách či tisících hektarů,“ zdůraznil Miloslav Jirků.

Více než třísetstránková publikace s názvem „Přirozená pastva velkých býložravců: Metodika přírodě blízkého a dlouhodobě udržitelného managementu“, kterou Ministerstvo životního prostředí ČR certifikovalo a zveřejnilo na svých webových stránkách, by se tak měla stát novou biblí českých ochránců přírody. „Ani ochraně přírody se nevyhnou úspory finančních prostředků v důsledku ekonomické krize posledních let. Bez přirozené pastvy velkých býložravců, která je nízkonákladovým řešením, nebude možné péči o rozsáhlé krajinné celky zajistit,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Stádo zubrů v pastevní rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice. Foto: Vojtěch Lukáš

 

Oproti prvnímu vydání z roku 2015 zahrnuje nová publikace deset let praktických zkušeností z fungování rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice a z další více než desítky lokalit v celém Česku, kde se přirozená pastva velkých kopytníků prosadila. Aktualizované vydání nejen zpřesňuje některé praktické stránky tohoto způsobu ochrany přírody, ale mělo by především zajistit bezpečnější a stabilnější prostředí pro rezervace velkých kopytníků v České republice. „První roky praxe ukázaly, že chybné uchopení tohoto konceptu ze strany jednotlivých úředníků může tento způsob ochrany přírody výrazně prodražit nebo dokonce téměř znemožnit. Právě proto metodika označuje některé dosavadní úřední postupy jako nežádoucí a dokládá, že vedou ke zvyšování nákladů a poklesu biologické rozmanitosti přírodně cenných území. Metodika by se tak měla stát také nástrojem pro všechny úřady a úředníky ochrany přírody, kteří budou s přirozenou pastvou velkých kopytníků pracovat,“ zmínil Dalibor Dostál.

Mezi nežádoucí postupy metodika zařazuje především vytváření takzvaných nepasených zón v rámci rezervací velkých kopytníků. Vědecké výzkumy totiž prokázaly, že namísto záchrany vzácných druhů v nich dochází k přesnému opaku, tedy výraznému úbytku ohrožených organizmů vlivem pokračujícího zarůstání. Jakkoliv mohou mít nepasené zóny smysl na malých lokalitách, na rozsáhlých pastvinách nemají pozitivní vliv, a navíc výrazně zvyšují provozní náklady. Dalším nežádoucím postupem je kosení takzvaných nedopasků. U celoroční pastvy jsou nedopasky důležitým přírodním fenoménem. Jsou nezbytnými zdroji zimní pastvy a zároveň nenahraditelnými zimovišti a úkryty řady organizmů. Odstraňování nedopasků na celoročních pastvinách je tak v přímém rozporu s udržitelným přístupem k péči o krajinu i s podporou biodiverzity. Kosení zároveň ohrožuje některé pozdně plodící vzácné rostliny vázané na pastevní ekosystémy.

 

Přirozená pastva je komplexním typem péče o krajinu

Metodika také vyvrací jeden z mýtů české ochrany přírody, tedy že přirozenou pastvu velkých býložravců je třeba doplňovat dalšími typy managementů, jako jsou pojezdy těžké techniky nebo pastva hospodářských zvířat. „Pastva velkých kopytníků bývá někdy mylně považována za jeden typ managementu, který je potřeba doplňovat dalšími, technickými opatřeními. Ve skutečnosti činnost velkých kopytníků zahrnuje nejen plošné odstraňování nadbytečné bylinné biomasy včetně stařiny, ale také časoprostorově pestrou škálu žádoucích disturbancí. Disturbance, tedy různě intenzivní narušování vegetace a půdy významně podporují biodiverzitu V podání velkých kopytníků jsou disturbance velmi různorodé. Jde například o ekologicky velmi důležité narušování travního drnu prachovými koupelemi, vyšlapáváním stezek, vytvářením minerálních lizů, či plošným sešlapem v místech jejich častého pohybu. Činnost velkých kopytníků rovněž dlouhodobě udržuje ekologicky funkční periodické tůně, tedy biotop, který byl donedávna mylně považován za zcela závislý na činnosti těžké techniky. Velcí kopytníci rovněž dlouhodobým okusem a olamováním větví dřevin vytvářejí zdroje mrtvého dřeva či specifické hnízdní mikrobiotopy pro některé druhy ptáků. V neposlední řadě jsou velcí kopytníci důležitými šiřiteli semen rostlin a zajišťují distribuci živin v ekosystému,“ vypočítal Miloslav Jirků některé přínosy.

Přirozená pastva je tak komplexním typem managementu. „Prakticky jediné doplňkové zásahy jsou třeba na odstraňování negativních vlivů lidské činnosti v krajině. Prvním je eliminace invazních druhů zavlečených člověkem a druhým odstraňování křovin, jež představuje celosvětový problém související se změnami klimatu a zvýšenému spadu dusíkatých látek z dopravy, průmyslu a energetiky,“ shrnul Dalibor Dostál. Třetí oblastí je odstraňování černých skládek a zbytků staveb, které se však řeší jen v prvních letech po vzniku pastevních rezervací a týká se primárně bývalých vojenských prostorů.

V milovicích se pasou tři stěžejní druhy velkých býložravců Evropy, divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři (na snímku). Foto: Vojtěch Lukáš

 

Na vytvoření metodiky spolupracovali špičkoví experti. Autorem právní kapitoly je vedoucí Katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Stejskal, autorem předmluvy je Karel Prach z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oponentury publikace zpracovali Milan Chytrý, ředitel Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně, David Storch z Centra pro teoretická studia a předseda výboru České společnosti pro ekologii, a Pavel Kindlmann z Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Navázali tak na oponenty prvního vydání, kterými byli Ondřej Sedláček z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Martin Ernst z Ústavu lesů a myslivosti Ústav ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Kapitoly o jednotlivých lokalitách vytvořili provozovatelé či odborní garanti pastevních rezervací velkých kopytníků v několika regionech České republiky.

Certifikovaná metodika je k dispozici na stránkách ministerstva životního prostředí, ke stažení je také na webu ochranářské společnosti Česká krajina v sekci Publikace. Certifikovaný dokument navazuje na první verzi metodiky, která vyšla v roce 2015 pod názvem „Alternativní management ekosystémů – Metodika zavedení chovu býložravých savců jako alternativního managementu vybraných lokalit“. Její druhé vydání shrnuje vědecká východiska pro používání velkých kopytníků v ochraně přírody, pravidla dobré praxe přirozené pastvy a návody na její technické zajištění, i praktické poznatky o vlivu na různé typy přírodních stanovišť.

 

Pastva velkých kopytníků je efektivní a úsporné řešení pro rozsáhlá území

„Ministerstvu životního prostředí patří velké poděkování za dlouhodobou podporu přirozené pastvy velkých kopytníků i certifikaci druhého vydání metodiky, které by mělo pro tento typ ochrany přírody vytvořit dlouhodobě bezpečné a stabilní prostředí, bez kterého se neobejde,“ ocenil přístup resortu Dalibor Dostál. Poděkoval také všem spoluautorům metodiky, včetně dlouhodobých fotografů milovické rezervace, kterými jsou Michal Köpping a Vojtěch Lukáš, i vlastníkům pozemků, kteří pro současné rezervace velkých kopytníků poskytli potřebné plochy, a institucím i dárcům, kteří financovali jejich vznik a rozvoj.

Metodika upozorňuje také na to, že se pastva velkých kopytníků nesnaží vytlačit z ochrany přírody jiné typy managementu, jako je kosení, pastva hospodářských zvířat a podobně. Zatímco pastva velkých býložravců výborně funguje na velkých plochách, různé nástroje aktivního managementu budou vždy nezbytné v maloplošných lokalitách o rozloze několika hektarů. Právě úspora díky pastvě velkých kopytníků na rozsáhlých územích může přinést více peněz pro aktivní management malých lokalit. „Oba typy managementu si tak nekonkurují, ale velmi vhodně se doplňují,“ uzavřel Dalibor Dostál.

 

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina .

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.

Zpráva z orientačního ichtyologického průzkumu ptačího parku Zbudovská blata

Výstup za řešitele RNDr. Petra Blabolila, Ph.D.

Cílem průzkumu bylo získání základních informací o ichtyofauně vodních útvarů v oblasti ptačího parku Zbudovská blata formou průzkumu bateriovým elektrickým agregátem a konzultací s hospodářem místní organizace Českého rybářského svazu, z.s. Zliv, který má ve správě místní revír Bezdrevský potok 1 (421001) a hospodaří na dvou chovných rybnících v oblasti.

Zpráva z orientačního ichtyologického průzkumu ptačího parku Zbudovská blata

Daniel Růžek obdržel cenu Akademie věd ČR

Daniel Růžek získal cenu za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, kterých dosáhl s podporou Akademie věd ČR.

Onemocnění covid-19 a klíšťová encefalitida mají výrazný dopad na společnost. Daniel Růžek z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR se významně přičinil o objevy při poznávání patogeneze emergentních virových nákaz a o vývoj nových terapeutických přístupů. Na jeho práci navázal vývoj protilátek proti oběma nákazám. Spolupracoval i s nositelem Nobelovy ceny Charlesem M. Ricem.

„Dovedete si představit, jak stresující bylo prezentovat naše výsledky nobelistovi. O to větší přišla úleva, když je pochválil,“ vzpomněl na počátky spolupráce, která dodnes pokračuje

Ceny Akademie věd ČR a finanční částku, která se s nimi pojí, každoročně získávají vědkyně a vědci, jejichž výzkumy přispívají k prestiži české vědy v mezinárodním měřítku. Udělují se za ukončené vědecké výsledky excelentního a kvalitního výzkumu strategicky orientovaného na společenské priority, od jejichž prvního zveřejnění nebo realizování neuplynulo více než pět let.

„Ceny Akademie věd dokazují, jak excelentní a důležité výzkumy naši kolegové na pracovištích provádějí,“ vyzdvihla předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová. Zdůraznila, že vědecká kariéra ovšem není vždy snadná: „Dobrodružství vědy často nepřináší okamžité výsledky. Když se ale dostaví, jde o velkou satisfakci.“

Miloslav Šimek získal cenu za popularizaci vědy

Využívání a ochrana půdy jsou hlavními tématy půdního mikrobiologa Miloslava Šimka z Biologického centra AV ČR. Často přednáší pro veřejnost, vystupuje v médiích, píše popularizační publikace. V pondělí 6. listopadu za své úsilí obdržel Cenu předsedkyně Akademie věd ČR za propagaci nebo popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Ocenění převzal při slavnostním zahájení Týdne Akademie věd ČR.

Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová během ceremoniálu připomněla, že výzkumy z velké části financují veřejné prostředky. „Smyslem, a vlastně i povinností ve vědě proto není – a nikdy by ani být nemělo – dělat ‚výzkum pro výzkum‘, ale pomáhat společnosti.“ Vědci a vědkyně by si podle ní měli uvědomovat, že sdílení poznatků je důležité z mnoha důvodů. „Při jejich setkávání s veřejností kladou laici chytré otázky. Mají úhel pohledu, který pro nás vědce není zřejmý a může být překvapivý. Z popularizace tímto způsobem tedy profitujeme i my.”

Miloslav Šimek patří k předním půdním mikrobiologům. Dlouhodobě se věnuje popularizaci výzkumu a propagaci vědeckých výsledků v oblasti půdní biologie. Dlouhá léta působil jako expert v Sekci půdního a vodního hospodářství a výživy plodin Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Řada jeho prací vznikla ve spolupráci s předními zahraničními pracovišti, významně se zasloužil i o propagaci české vědy v zahraničí.

Napsal řadu vzdělávacích a popularizačních publikací, z nichž nejnovějším titulem je PŮDA – jak o ni pečovat a jak dobře hospodařit. Je také autorem putovní velkoformátové exteriérové výstavy Bez půdy to nepůjde, která navštívila již řadu měst. Přednáší pro veřejnost, vystupuje v médiích a také organizuje praktické kurzy péče o půdy pro veřejnost. „Popularizátoři nikdy neodpočívají – pořád popularizují,“ zdůraznil na slavnostním ceremoniálu.

Cenu předaly členka Akademické rady AV ČR Markéta Pravdová (vlevo) a předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. Foto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR.

S využitím zdroje AV ČR: Při zahájení Týdne Akademie věd převzali tři vědci cenu za popularizaci

“Rybožraví predátoři versus sportovní a produkční rybáři” – přednáška

Dne 8. listopadu 2023 se uskutečnila přednáška pro Střední rybářskou a Vyšší odbornou školu vodního hospodářství a ekologie ve Vodňanech “Rybožraví predátoři versus sportovní a produkční rybáři”. Akce se konala pod záštitou programu Strategie AV21 “Záchrana a obnova krajiny”.

 

Přednášející

doc. RNDr. Martin Čech, Ph.D.

Biologické centrum AV ČR

Dr. Martin Čech je vědeckým pracovníkem Hydrobiologického ústavu . Jeho výzkum za posledních pět let zahrnoval studium chování a role ryb v pelagiálu údolních nádrží a jezer, studium ekologie ichtyoplanktonu, kvantitativní sonarové studie juvenilních ryb, výzkum reprodukční biologie okouna říčního a studium potravní ekologie rybožravých predátorů (kormorán velký, ledňáček říční, vydra říční).

 

“Využití protilátek v léčbě virových nákaz” – přednáška v rámci Týdne Akademie věd ČR

Václav Hönig z Biologického centra AV ČR, v.v.i. (Parazitologický ústav) představí v pátek 10. 11. od 12:00 využití protilátek v léčbě virových nákaz v rámci výzkumného programu Strategie AV21 “Virologie a antivirová terapie”.

Protilátky jsou tělu vlastní molekuly, které nám pomáhají chránit se proti infekčním nákazám. Pokud se tělo s danou infekcí setkává poprvé, účinná hladina protilátek vznikne až po nějaké době od infekce. V tom okamžiku už se ale může daná bakterie, či virus v těle rozšířit natolik, že ji imunitní systém neumí zastavit. Podstatou protilátkové léčby je tedy podání protilátek z vnějšího zdroje co nejdříve po infekci.

V rámci léčby infekčních onemocnění se protilátky používají přes 130 let, metody jejich přípravy se však významně proměňují. Od podání krevního séra od pacienta, který infekci již prodělal, které obsahuje směs protilátek s různou účinnost co do rozpoznání infekce a její likvidace, jsme se posunuli k biotechnologické výrobě konkrétních protilátek, které mají ověřenou účinnost proti danému viru či bakterii.

Na příkladu monoklonálních rekombinantních protilátek proti viru SARS-CoV-2 a viru klíšťové encefalitidy si ukážeme, jak může vývoj moderních terapeutických protilátek vypadat.

Přednáška se koná na Praha 1, Národní 1009/3, v budově Akademie věd ČR, místnost 205. Registrace na akci je k dispozici na webu Týdne AV.

Přednášející

Mgr. Václav Hönig, Ph.D.
Biologický ústav AV ČR
Václav Hönig je členem laboratoře arbovirologie Parazitologického ústavu Biologického centra AVČR v Českých Budějovicích. Jeho hlavním výzkumným zaměřením je ekologie a epidemiologie virů přenášených klíšťaty a komáry.