Author Archives: Katka Šímová

Zvířata v Česku složitě migrují

Posted on by

Miloň Jirků ve vstupu do vysílání Událostí na ČT1.

26. 9. 2025 ‌| Zdroj: ČT24, Romana Lehmannová, Daniela Tunklová, ško

Zvířata v Česku se jen obtížně vyhýbají silnicím, dálnicím a osídleným oblastem. Chybí totiž funkční biokoridory. Dokazuje to i případ losího samce, kterého lidé pojmenovali Emil. Jeho čtyřměsíční cesta skončila v pondělí u rakouské dálnice. Zoologové ho převezli na Šumavu, aby se mohl připojit k tamní losí populaci. Zatím se to ale nepovedlo. Pohybuje se sám na hranici Česka a Německa.

Emil je jediným losem, který má vlastní facebookové stránky a desítky tisíc sledujících. Za čtvrt roku ušel stovky kilometrů. Od Opavy až do Rakouska. Tam ho museli zoologové uspat, hrozilo, že se dostane na dálnici. V pondělí ho odvezli na Šumavu, kam mířil, ale nedošel.

„Zajistí tok genů z velké polské mateřské populace k nám,“ doufá biolog z Biologického centra Akademie věd ČR Miloslav Jirků. Los Emil prochází Šumavou se sledovacím zařízením rakouských zoologů. To bude aktivní jen měsíc.

Ideální je prý ekodukt

Losi se do české přírody vrátili v půlce minulého století. Trvalo to skoro čtyři sta let, předtím je lidé vyhubili – lovem. Největší populace žila na Třeboňsku, později na Šumavě. I tam je teď posledních pár kusů. Znovu začali z krajiny mizet, tentokrát kvůli stavbě silnic.

Jedno z míst původní migrační trasy pro velká zvířata je jenom kousek od Jihlavy mezi Vysočinou a Jihočeský krajem. Teď už tu ale žádné neprojde. Betonových podchodů se bojí. Losa, který se snažil před lety dálnici D1 přejít, museli nakonec ochranáři uspat.

Losi k nám přicházejí z Polska a po několika migračních trasách míří na Šumavu. Speciální přechody přes dálnice jim úplně chybí u Liberce, Prahy, na Vysočině a na jihovýchodě Moravy. Když neuhnou nad Brnem, nemají šanci na Šumavu dojít. A podobně jako Emil skončí v Rakousku.

„Ideální profil pro přechod zvířat přes dálnici je ekodukt, který je široký 40 metrů a zvířata jím prochází beze strachu,“ sděluje ředitel pracoviště Vysočina z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Václav Hlaváč.

Podobné přechody teď na své cestě hledá i další migrující los. Mladého samce natočili termovizí myslivci u Hradce Králové. „(Losi) ovlivňují vegetaci, vytváří v ní různorodost prostě dělají naši krajinu pestřejší,“ sděluje Jirků.

Vrací se další zvířata

Do české přírody se vracejí i další zvířata. Třeba vlk, jehož ve střední Evropě vyhubili na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Před třiceti lety se objevil v Beskydech, dnes v Česku žije podle některých odhadů i čtyři sta jedinců. Podobné je to s rysem. Tuhle šelmu se na české území povedlo vrátit už na konci minulého století. Daří se jí hlavně na Šumavě a v Beskydech.

Medvěd, vyhubený v Česku v devatenáctém století, se tady znovu objevil před padesáti lety. Nejde o trvalou populaci, ale o zvířata, která k nám migrují ze Slovenska. Potvrzený je také výskyt kočky divoké, která běžně v Česku žila ještě v devatenáctém století. Zvíře zaznamenaly fotopasti na Šumavě, v Českém nebo Slavkovském lese.

Šíří se i nové nepůvodní druhy. Na konci dvacátého století přišel z Balkánu šakal. A záběry z fotopastí dokázaly, že se tady už i usadil. Konkrétně v okolí Milovic, na Pálavě a v Podyjí.

Drahocenné ekosystémy

Posted on by
🎥 Drahocenné ekosystémy – rozhovor s Janem Frouzem z Biologického centra AV ČR.
Co vlastně znamená pojem ekosystém? A proč je půda jedním z nejdůležitějších a zároveň nejopomíjenějších ekosystémů naší planety? 🌍
V rozhovoru z Noci vědců 2025 vysvětluje prof. Ing. Mgr. Jan Frouz, CSc., ředitel Ústavu půdní biologie a biogeochemie Biologického centra AV ČR, proč je půda „geniálním prostředím s pamětí“, jak propojuje živé a neživé složky přírody a proč bychom si měli více vážit jejích „drahocenných“ služeb.
💬 Jakou hodnotu mají světové ekosystémy? A můžeme ji vůbec vyčíslit?
Celý rozhovor na youtube.com
Jan Frouz – Drahocenné ekosystémy | Noc vědců 2025
Jan Frouz - Drahocenné ekosystémy | Noc vědců 2025

Klíšťat je více. Nebezpečná je borelióza, co neudělá skvrnu, říká virolog

Posted on by
Klíšťat je více. Nebezpečná je borelióza, co neudělá skvrnu, říká virolog

Výskyt klíšťat souvisí s tím, jak je přemnožená zvěř, díky které parazit přežívá. Další špatnou zprávou je, že průběh onemocnění je horší než dříve. Dobrou naopak je, že vakcína proti borelióze nakonec opravdu bude.

Zdroj: www.seznamzpravy.cz

Vážných následků nemocí z klíšťat v posledních zhruba pěti letech přibylo. Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl Libor Grubhoffer, biochemik a virolog z Akademie věd ČR, průběh klíšťové encefalitidy a dopady nemoci se zhoršují. Může to souviset i s covidovou pandemií. Platí to zejména u dětí. Podle Grubhoffera pro to ještě není žádný důkaz, musíme počkat na solidní statistická data.

Často se mluví o vymírání druhů, a to i těch nejnepatrnějších. Jak jsou na tom klíšťata?

Klíšťatům se naopak daří. V souvislosti s klimatickými změnami jejich počty v mírném pásmu meziročně dramaticky narůstají. Šíří se i do míst, která dříve osídlená neměla, což jsou zejména vyšší nadmořské výšky.

Čím to vlastně je, že klíšťat i jejich promořenosti patogeny přenášejícími nemoci přibývá?

Větší promoření nám na jednu stranu vychází díky lepším diagnostickým metodám (to znamená, že více onemocnění lékaři odhalí díky lepším metodám – pozn. red.). Ale potíže s početnými klíšťaty jsou důsledkem toho, že mají hojnost zdrojů krve, tedy krmení, v přemnožené zvěři. Máme přemnoženou černou zvěř (divoká prasata – pozn. red.), ta je úplně největším dodavatelem krve pro klíšťata, vysokou zvěř (srnci, jeleni – pozn. red.), drobné hlodavce, to všechno spolu souvisí. A některá z těch zvířat jsou rezervoáry patogenů, o kterých mluvíme. Takže si to děláme do značné míry sami tím, jak nedobře hospodaříme v naší krásné kulturní krajině.

Přibývá tedy i klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy?

Zastavme se nejprve u klíšťové encefalitidy. Její výskyt stále roste – v letech 1965 až 1992 ročně onemocnělo v průměru 310 lidí, v období 1993 až 2006 už to bylo 620 případů a mezi léty 2015 až 2024 průměrně 670 onemocnění ročně. Měli jsme ale i 1200 případů za rok. Za první pololetí letoška jsme zaznamenali 239 pacientů s klíšťovou encefalitidou, z toho 50 dětí do 14 let.

Jak vážné je toto onemocnění? Končí i smrtí?

Komplikace, dokonce vážné, jsou poměrně časté, poznamenávají člověka po zbytek života. Nemusí jít jenom o ochrnutí, ale o projevy, které velmi znepříjemňují žití, jako jsou bolesti hlavy, poruchy spánku a soustředění. Dítě, které se výborně učilo, po prodělání nemoci má narušené kognitivní schopnosti, někdy se poruchy podobají epileptickým záchvatům.

Vážných následků je tedy více?

Ano, v posledních třech, pěti letech jich přibylo. Existuje domněnka, že změna epidemiologického obrazu (průběhu – pozn. red.) klíšťové encefalitidy a následků prodělaných onemocnění k horšímu může souviset i s covidovou pandemií, zejména u dětí. Není pro to ještě žádný důkaz, musíme počkat na solidní statistická data. Například letos už zemřeli dva lidé, byli to zdraví, ale neočkovaní senioři. Jeden z nich žil na severní Moravě, v blízkosti lesa, celý život míval klíšťata, ale bohužel, očkovat se nenechal. Už jsou u nás zaznamenána úmrtí dětí a mladých lidí.

Proti klíšťové encefalitidě se ale dá očkovat, takže všem těmto potížím se můžeme snadno vyhnout…

Vakcína je dostupná, účinná, není drahá, oproti tomu léčba je nákladná a následky mohou být veliké – přesto se mnoho lidí nenechá očkovat. Sousední Rakousko, na rozdíl od Česka, klíšťové encefalitidě poctivě a úspěšně čelí, proočkovanost obyvatelstva zde dosahuje téměř 90 procent. U nás je očkovaných jen asi 35 procent obyvatelstva. Teď počet očkovaných mírně stoupá, ale vzestup není tak výrazný, jak si hygienická služba a veřejné zdravotnictví slibovalo poté, co pro věkové kategorie 50 plus nabídlo třídávkovou inaktivovanou vakcínu zdarma. Zájem o očkování je nedostatečný, závažnost onemocnění se podceňuje.

Čím si lze vysvětlit, že v Rakousku je situace jiná? Jsme my Češi lehkovážnější?

To je zajímavá otázka. My Češi jsme si totiž s Rakušany dost blízcí, máme dlouhou společnou historii, obýváme stejný kulturní prostor, samozřejmě, oni nezažili 40 let komunismu. Pokud jde o očkování obecně, včetně poslední zkušenosti s vakcínami proti covidu, tak Rakousko určitě nebylo žádnou výjimkou, i tam byly protesty proti očkování, dokonce masové po unáhleném přijetí zákona o povinném plošném očkování proti covidu. U části populace rovněž panuje nedůvěra vůči vakcíně nové generace, její genetické podstatě, pomíjím fantasmagorie, jako že nás při očkování očipují.

Čím to tedy je?

Napadá mě jedno vysvětlení: Rakousko jako malý národ možná zažilo v sedmdesátých letech pocit národní hrdosti, když vakcínu proti klíšťové encefalitidě přivedl na svět jejich věhlasný virolog a lékař, profesor Christian Kunz. A tradice přetrvává, právě rakouští kolegové přispěli v posledních desetiletích k zásadnímu poznání viru klíšťové encefalitidy i samotného onemocnění

Jaké borelie jsou nejčastější v Evropě a jak jsou nebezpečné?

V Česku dominují Borrelia afzelii a Borrelia garinii. Infekce tou první vyvolává nepřehlédnutelné kožní projevy v podobě typického červeného okruží kolem místa po zakousnutí klíštěte, to naštěstí upozorní postiženého, že byl boreliózou nakažen. Pokud bez dalšího otálení navštíví svého praktického lékaře, ten mu předepíše příslušnou antibiotickou léčbu. Ta bývá zpravidla účinná, pacient tak má velkou naději či jistotu, že se borelií zbaví dřív, než nastanou větší problémy druhé fáze onemocnění postihující klouby či svaly.

Horší je, když se ale kožní potíže neobjeví…

Bakterie druhu Borrelia garinii, jejichž přirozeným rezervoárem jsou ptáci pohybující se při zemi v trávě, se v naší přírodě vyskytují méně, ale o to jsou nebezpečnější. Neupozorní totiž na sebe typickými kožními projevy a v konečném důsledku způsobují nejen problémy pohybového aparátu, ale zejména značné neurologické potíže. Což zase není takové překvapení, když si uvědomíme, že bakterie borelií je docela blízkou příbuznou bakterii Treponemu pallidum – původci syfilis. Naštěstí víme, že máme 24 hodin na to klíště odstranit, než se borelie dostane ze střeva do slin klíštěte.

Kolika lidí se nemoc týká?

Promořenost klíšťat spirochétami lymské boreliózy je v naší zemi v posledních letech vskutku vysoká, oficiální údaje uvádějí 20 až 25 procent, ve skutečnosti je to více. Tedy každé čtvrté klíště a víc má v sobě borelii. Navíc na rozdíl od klíšťové encefalitidy, která má typicky ohniskový výskyt infikovaných klíšťat, spirochety lymské boreliózy jsou rozprostřeny všude, promoření klíšťových přenašečů je plošné.

Roční výskyt onemocnění lidí se drží v posledních letech stabilně nad počtem 4000 hlášených onemocnění. Většina pacientů je vyléčena včasně nasazenými antibiotiky, přesto určitá těžko odhadnutelná část spadne do zanedbaných borelióz společně s těmi, kteří odbornou pomoc ani nepodstoupí. Mnozí z nich se poté sdružují v asociacích lidí postižených takzvanou chronickou boreliózou a často se též uchylují k alternativním metodám ve snaze zbavit se tolik život obtěžujících zdravotních problémů. V poslední době se též hovoří o postboreliózovém syndromu – podobně, jako je tomu v případě přetrvávajících zdravotních problémů po komplikovaně prodělaném covidu.

Boreliózu s oblibou diagnostikují a pak léčí různí léčitelé a šarlatáni…

Někdo chodí místo k lékaři k léčiteli, s tím nic nenaděláme. Ale zanedbaná borelióza často přivádí lidi k léčiteli až poté, co absolvují bludný kruh ve zdravotnických zařízeních, protože tam jim mohou nabídnout nejrůznější antibiotické kúry, ale pak si s nimi nevědí rady. Tito lidé se posléze často dostávají až do stavu zoufalství a psychických problémů, protože jim ta nemoc přináší velké útrapy, vleklou únavu, slabost, bolesti. Pak se, jak už jsem zmínil, chytají každé naděje na pomoc. Léčitelé nabízejí různé rostlinné přípravky, ale účinek je nulový nebo korektně řečeno v nejlepším případě krátkodobě symptomatický, nikoliv léčebný.

Zatímco proti klíšťové encefalitidě se lze chránit očkováním, u další obávané nemoci přenášené klíšťaty je to horší, na vakcínu léta marně čekáme.

Na vakcíně proti lymské borelióze se pracuje skutečně už dlouhá léta v řadě výzkumných center ve světě, ale teď už jsme se konečně dočkali. Společná vakcína VLA15 od firem Valneva a Pfizer je na samém konci schvalovacího řízení a měla by být na trhu příští rok. Účinná bude proti základním čtyřem druhům borelií, původcům lymské nemoci. Vakcína proti lymské borelióze přináší skutečně spásu, protože onemocnění, na které se přijde pozdě, může být nevyléčitelné.

Není to poprvé, co tu byla naděje ohledně vakcíny, nakonec to nedopadlo. Je to teď jiné?

Naposledy to byl případ vakcíny Limerix, účinné proti Borrelii burgdorferi, nejčastěji se vyskytující borelii v USA. Brzy poté, co ji Američané uvedli na trh, ji zase stáhli. Důvody byly v zásadě dva: ukázalo se, že není dostatečně účinná a antiočkovací opozice byla silná, což rezolutní stažení z trhu urychlilo. Samotný výrobce si ovšem poradil: prohlásil ji za veterinární vakcínu a od té doby jsou skoro všichni psi a koně očkováni právě Limerixem. Bylo ještě několik dalších pokusů o vývoj vakcíny, ale těm do cesty vstupovaly různé nečekané epidemiologické okolnosti, které práci zhatily. U dvou vyvíjených vakcín se náš Parazitologický ústav Biologického centra Akademie věd podílel jako testující pracoviště. Tu první vyvíjela americká firma Baxter v Rakousku, my jsme byli dodavatelem klíšťat pro testování účinnosti jejich kandidátní vakcíny.

Pak ale přišel další zlom, který vývoj vakcíny zbrzdil….

Ano, v roce 2007 svět vyděsila prasečí chřipka. Sice se nakonec nerozvinula a nebyla z ní velká epidemie či dokonce pandemie, ale firma ze dne na den ukončila práci na vakcíně proti lymské borelióze a celý tým dostal nové zadání vyvinout rychle vakcínu proti prasečí mexické chřipce. Druhý pokus, kde vakcínu vyvíjela firma Sanofi, a to s pozoruhodnými výsledky, na jejíž preklinickém testování se úspěšně podílel i českobudějovický tým našeho kolegy Ondřeje Gajdůška, skončil pro změnu s pandemií covidu. Sanofi opět okamžitě zastavilo práci na vakcíně proti borelióze a začalo vyvíjet vakcíny proti covidu.

Dá se ale předpokládat, že i dlouho očekávanou možnost očkování proti lymské borelióze budou někteří odmítat.

Odmítači očkování jsou v nějakém procentu zastoupení v populaci, a s nimi nepochybně nehne, ani když se vakcína proti lymské borelióze ukáže jako velmi úspěšná. Tito lidé by zřejmě odmítli i vakcínu proti nádorovým onemocněním, které tolik sužují lidstvo. Příčinou je nedůvěra určité části obyvatelstva v autority, vládu, vědu, farmaceutický průmysl, podezření producentů nebo výzkumníků a vývojářů vakcín z nekalých úmyslů.

Proč je problém vyvinout vakcínu proti boreliím?

Protože vedeme boj nikoli proti viru, ale proti bakterii – spirochétě. A druhový komplex borelií se vyznačuje obrovskou mezidruhovou, ale i vnitrodruhovou variabilitou, což velmi komplikuje situaci. Úspěšnost vakcíny proti lymské borelióze spočívá v tom, jak vybrat dostatečně reprezentativní obrazec antigenních struktur z povrchu spirochéty, aby specifické protilátky proti němu vytvořené chránily s potřebnou účinností před všemi druhy borelií způsobujícími závažné onemocnění. Musí být identifikována molekula proteinu nebo její část, která je tím společným antigenním jmenovatelem.

Jinou možností je vzít z povrchového antigenního obrazce spirochéty patřičné kousky různých proteinů antigenních determinant a propojit je do chimérní kandidátní vakcíny s žádoucím ochranných účinkem proti celému druhovému komplexu borelií, a to se dlouho nedařilo.

Valneva s Pfizerem se vrátily k původnímu konceptu vakcíny Limerix, který je založený na antigenních vlastnostech povrchového lipoproteinu OspA, který Borrelia burgdorferi produkuje v klíšťové fázi svého vývojového cyklu. Očkováním si člověk vytvoří protilátky proti OspA, a když nakažené klíště začne sát krev, protilátky se dostanou do střeva klíštěte a zabíjejí bakterie dříve, než stihnou proniknout do lidského organismu. Nová vakcína VAL15 je vylepšená v tom, že pokrývá infekční kmeny borelií vyskytujících se v USA i Evropě.

Prof. RNDr. Libor Grubhoffer: je český biochemik, parazitolog a molekulární biolog a vysokoškolský pedagog narozený v roce 1957. V letech 2012 až 2016 rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od roku 2017 ředitel Biologického centra Akademie věd České republiky.

Česku skokově roste počet pacientů s covidem. Nová vakcína už je k dispozici

Posted on by
Česku skokově roste počet pacientů s covidem. Nová vakcína už je k dispozici

Za prvních deset zářijových dnů v Česku přibyly tři tisíce prokazatelně nakažených covidem. Proti aktuálním mutacím už je vyvinutá vakcína, která je v Česku k dispozici.

Zdroj: www.tn.nova.cz/zpravodajstvi

Zachycených případů covidu-19 začalo v posledních týdnech v Česku opět přibývat. V prvním zářijovém týdnu lékaři do statistik zapsali více než 1 600 nemocných, za první tři dny tohoto týdne už téměř 1 500. Vyplývá to ze statistik, které zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví (MZd). Podle ředitelky Státního zdravotního ústavu (SZÚ) a hlavní hygieničky Barbory Mackové je vývoj očekávaný a podobný loňskému.

„Také loni předcházelo zvýšení počtu případů (covidu) podzimní chřipkové epidemii,“ řekla ČTK. Zatím se podle ní vyšší nemocnost neprojevuje tím, že by lidé ve vážném stavu směřovali do nemocnic. Podle statistik MZd je hospitalizovaných s covidem kolem 50, na jednotkách intenzivní péče leželi v úterý tři pacienti.

Za prvních deset dní září pak bylo případů 3 100, což je víc než za celý srpen. Proti loňskému srpnu jsou počty zhruba poloviční, loni v září pak počty překročily 20 tisíc případů. Nárůst mezi srpnem a zářím byl v posledních dvou letech zhruba čtyřnásobný, počty dál rostly i v říjnu, pak začaly klesat s příchodem viru chřipky.

Od konce srpna přibývají denně stovky nemocných. Situace se navíc bude s nastupujícím podzimem a chladnějším obdobím, které přeje respiračním onemocněním, dále zhoršovat,“ uvedl Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Příští týden bude proto i covid jedním z témat Kongresu klinické mikrobiologie, infekčních nemocí a epidemiologie.

Zachycené počty ale neodpovídají reálných počtům nemocných, lékaři často pacienty netestují a povinné nejsou testy ani při nástupu do nemocnice. Objevují se také nové příznaky, lidé mají vedle kašle, dušnosti či únavy často také rýmu a chrapot.
Mezi rizikové pacienty, u kterých může být průběh nemoci vážnější, patří kardiaci, diabetici a osoby s onkologickým či jiným chronickým onemocněním. Podle Dlouhého by se měli nechat testovat, pokud jsou starší nebo více nemocní, mohou dostat i účinná antivirotika. „Na covid u nás stále umírá více lidí než na chřipku,“ dodal Dlouhý.

„V Česku už jsou nové vakcíny upravené podle aktuálního vývoje viru,“ dodala Macková. Firma Avenier, která je smluvním distributorem vakcín, na webu uvedla, že v jejích centrech bude dostupná do 12. září. Podle Dlouhého je ideální nechat se očkovat rovnou i proti chřipce. Od podzimu 2024 se nechalo proti covidu očkovat 300 tisíc lidí, v předchozí sezóně to bylo o 100 tisíc víc.

O současné situaci hovořil ve vysílání TN Live ředitel biologického centra AV ČR Libor Grubhoffer:


TN.cz, ČTK

Na čekanou s pravěkými lovci

Posted on by

Začalo to v africké kolébce lidstva tunovými želvami, které nestihly lovcům utéct. Potom však naši prapředci vyhubili v Evropě také slony, nosorožce, koně, pratury a další druhy velkých zvířat, jež se počítají do tzv. megafauny. Mgr. MILOSLAV JIRKŮ (46), Ph. D., z Biologického centra Akademie věd ČR vysvětluje, že jejich vymírání ve čtvrtohorách nezpůsobily klimatické změny, nýbrž hladoví předkové dnešního člověka. Na obří kořist číhali jen s oštěpem, lukem a důvěrnou znalostí přírody.

Tvrdilo se, že velcí obratlovci vymírali koncem doby ledové kvůli klimatickým změnám. Jak teď víme, že to tak nebylo?

My hlavně víme,že čtvrtohorní megafauna tady byla posledních 2,6 milionu let do poslední doby ledové (ta začala zhruba před 115 tisíci lety a skončila před necelými 12 tisíci lety, kdy došlo k přechodu lidí od kočujících lovců a sběračů k usedlým zemědělcům, pozn. red.). A všechny výrazné klimatické změny předtím, kdy se vlivem střídání dob ledových a meziledových vegetační pásma posunovala o tisíce kilometrů ze severu na jih a naopak, zvířata přežívala naprosto bez problémů – o tom máme přímé důkazy v podobě kostí. Čtvrtohorám se někdy nepřesně říká doba ledová, ve skutečnosti šlo o sérii střídajících se suchých a chladných dob ledových (glaciálů, pozn. red.) a vlhkých teplých dob meziledových (inter glaciálů, pozn. red.). V dobách ledových se areály rozšíření zvířat a rostlin posouvaly na jih, ve vlhkých a teplých dobách meziledových na sever. S každým nástupem nové doby ledové pokryl severní Eurasii biom tzv. mamutí stepi, kterou osídlila chladnomilná fauna mamutů, pižmo ňů a sobů, zatímco teplomilná fauna slonů, nosorožců, jelenů a mnoha dalších se od nás spolu s lesy přesunula na jih Evropy. Tak to fungovalo 2,6 milionu let klimaticky bouřlivých čtvrtohor. Potom se ovšem něco stalo a megafauna – to znamená zvířata těžší než 45 kilogramů – začala velice rychle z fosilního záznamu mizet.

A čím se to vysvětlovalo?

Když si nad tím ve 20. století vědci lámali hlavu, točila se debata kolem klimatických změn, jež přechody mezi obdobími provázely. Jenomže časem se zjistilo, že mizení velkých zvířat do modelu nesedí, a vysvětlení klimatem byla pořád složitější. Zůstávaly nezodpovězené otázky: Pakliže by měly být příčinou klimatické změny, proč třeba v Evropě teplomilní sloni a nosorožci vyhynuli až 65 tisíc let po začátku poslední doby ledové, a ne na jejím začátku? Jak to, že bez problému přežili předchozích deset velkých a řadu mírnějších dob ledových a po oteplení se vždy vrátili? Proč megafauna nejdříve vymírala na kontinentech, kde měla mnohem lepší podmínky než na ostrovech, kde byly její malé populace zranitelnější? Další věcí, která hrubě neseděla, bylo, že když k vymírání dochází vlivem klimatu, týká se to všech organismů – rostlin, bezobratlých i mořských živočichů a postihuje to všechny velikostní kategorie.

A v případě megafauny to neplatilo?

e. V období, o němž se bavíme, tedy od začátku poslední doby ledové, se právě vymírání týkalo jen megafauny. Tohle samo o sobě už bylo mnoha autorům podezřelé, ale teprve na přelomu 20. a 21. století se tím vědci začali zabývat exaktně. V modelech vymírání začali mezi proměnné zahrnovat i údaje, kdy moderní člověk začal expandovat mimo Afriku a jak se napříč jednotlivými zemskými masami po světě šířil – nejen po kontinentech, ale i po souostrovích a podobně. A najednou to vymírání megafauny začalo dávat smysl. Paleontologicky významné vymírání totiž nezávisle na klimatu a geologickém období vždy následovalo po příchodu moderního člověka Homo sapiens do dané oblasti, a týkalo se výhradně megafauny, nikoliv však malých zvířat.

Zbytek článku v příloze. 

Oheň v ekosystémech střední Evropy – konference v Děčíně

Posted on by
Požáry po staletí v mírném pásu téměř vymizely, ale s globálními změnami se vrací a znovu otevírají otázku své role v krajině.
Zveme vás na konferenci, která proběhne 6.–8. října 2025 v Děčíně, tři roky po požáru v NP České Švýcarsko. Zaměříme se na vliv ohně na biodiverzitu, správu zasažených území i využití ohně v ochraně přírody.
🗓 Program konference:
• 6. 10. – Oheň v praxi
• 7. 10. – Ekologie ohně
• 8. 10. – Exkurze na spáleniště v NP České Švýcarsko
🗣 Konference proběhne v češtině i angličtině, se simultánním překladem.
💰 Pozor – snížený registrační poplatek platí pouze do 25. 7. 2025!
📍Registrace a podrobnosti:

Téma: Krvežíznivá klíšťata

Posted on by

Můžeme rozvoj případné infekce nějak ovlivnit? A proč na někoho „jdou“, a na někoho jiného ne? * Proč patří Česká republika mezi země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy? Prakticky celé území Česka spadá do jejího ohniska, protože u nás máme ideální podmínky pro to, aby virus v naší přírodě dlouhodobě přežíval. To je dáno kombinací několika faktorů: musejí být přítomní jak přenašeči, tedy klíšťata, tak i jejich přirození hostitelé, což jsou typicky drobní hlodavci, kteří potřebují dostatek potravy a vhodné mikroklima. A to všechno u nás najdeme. * Máme tedy více klíšťat než jiné země? Ne nutně více klíšťat, ale máme více případů onemocnění. A to hlavně proto, že je u nás proti klíšťové encefalitidě stále relativně nízká proočkovanost. Alespoň jednu dávku vakcíny má za sebou zhruba 30 % populace, nicméně těch, kteří absolvovali celé základní očkování a pravidelně chodí na přeočkování, a tím pádem jsou opravdu chráněni, je asi jen 20 %. Oproti tomu například v Rakousku proběhla velmi úspěšná očkovací kampaň, díky níž je v současné době naočkováno téměř 90 % populace. Přitom výskyt viru v klíšťatech je tam podobný jako u nás, ovšem nemocných mají jen pár desítek případů ročně. * Dá se vůbec určit, kde je nejvíc klíšťat? To je dost ošemetné, protože statistiky počtu klíšťat v různých zemích nejsou úplně dostupné, a kromě toho se liší množství klíšťat v závislosti na konkrétní lokalitě. Někde může být situace ještě výrazně horší než u nás, například v oblastech ruské tajgy. Uvádí se, že během expedic na Dálný východ, v dobách, kdy se začal objevovat virus klíšťové encefalitidy, měl každý z účastníků expedice po několika kilometrech pochodu v terénu na sobě stovku i více klíšťat. To by se u nás nestalo.

Můžeme rozvoj případné infekce nějak ovlivnit?

A proč na někoho „jdou“, a na někoho jiného ne?

Proč patří Česká republika mezi země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy?

Prakticky celé území Česka spadá do jejího ohniska, protože u nás máme ideální podmínky pro to, aby virus v naší přírodě dlouhodobě přežíval. To je dáno kombinací několika faktorů: musejí být přítomní jak přenašeči, tedy klíšťata, tak i jejich přirození hostitelé, což jsou typicky drobní hlodavci, kteří potřebují dostatek potravy a vhodné mikroklima. A to všechno u nás najdeme.

Máme tedy více klíšťat než jiné země?

Ne nutně více klíšťat, ale máme více případů onemocnění. A to hlavně proto, že je u nás proti klíšťové encefalitidě stále relativně nízká proočkovanost. Alespoň jednu dávku vakcíny má za sebou zhruba 30 % populace, nicméně těch, kteří absolvovali celé základní očkování a pravidelně chodí na přeočkování, a tím pádem jsou opravdu chráněni, je asi jen 20 %. Oproti tomu například v Rakousku proběhla velmi úspěšná očkovací kampaň, díky níž je v současné době naočkováno téměř 90 % populace. Přitom výskyt viru v klíšťatech je tam podobný jako u nás, ovšem nemocných mají jen pár desítek případů ročně.

Vysoká aktivita klíšťat v přírodě bude v příštích dnech ještě narůstat.

Posted on by

Pomáhá tomu kombinace dešťů a následného oteplení. Více v reportáži Událostí na ČT1.

 

 

  • Alena Žákovská vyráží hledat klíšťata se svými studenty každý týden. Naposledy jich kousek od Brna našli za hodinu asi 150.

 

  • Vývoj klíšťat zkoumají vědci v Biologickém centru Akademie věd. V laboratoři objevují látky, které jsou pro jeho život zásadní.

Článek o biodiverzitě tůní ve vojenských prostorech získal ocenění Živy

Posted on by

V pondělí 28. dubna 2025 byly v pražské vile Lanna ve slavnostní atmosféře uděleny ceny časopisu Živa autorům vybraných článků ročníku 2024 v pěti kategoriích. Mezi oceněnými je i Tereza Maxerová z Biologického centra AV ČR, která získala Cenu Vojena Ložka, udělovanou mladým autorům do 25 let, za svůj článek „Tůně ve vojenských prostorech jako důležité ostrůvky biodiverzity vodních živočichů“.

Protože hlavní autorka v současnosti studuje na University of Cambridge ve Velké Británii, ocenění za ni převzal její bývalý školitel a zároveň spoluautor, Vojtěch Kolář z Katedry biologie ekosystémů PřF JU a Entomologického ústavu BC AV ČR (na snímku zcela vlevo).

Součástí programu byla také krátká prezentace výsledků průzkumu tůní v bývalém vojenském cvičišti  u Českých Budějovic. Zmíněna byla například problematika sukcese, zvýšeného vysychání v důsledku klimatické změny a zejména nevhodného vysazování ryb (jak původních, tak nepůvodních) do těchto tůní, které primárně podporují především biodiverzitu obojživelníků a bezobratlých. Ryby se zde totiž často nekontrolovatelně množí a jejich odstranění je velmi obtížné.

Po prezentaci následovala živá diskuze mezi účastníky. Oba autoři děkují redakci časopisu Živa za významné ocenění jejich společné práce.

Článek si můžete přečíst on-line: Živa 2023, č. 3, https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/tune-ve-vojenskych-prostorech-jako-dulezite-ostruv.pdf

Tůně na bývalém vojenském cvičišti v Českých Budějovicích. Foto: Vojtěch Kolář

 

Mezi obyvatele těchto tůní patří listonoh (vlevo) či žábronožka (vpravo). Foto: Vojtěch Kolář